KATEŘINA JIČINSKÁ

(Ne)citlivost

Ateliér fotografie

Instalaci popisuješ jako „ekosystém citlivosti“, který reaguje na vlhkost, teplotu i přítomnost diváka. Jak je pro tebe důležité, aby dílo nebylo jen stabilní objekt, ale i něco zranitelného a proměnlivého?
Vnímám ho podobně jako mezilidské vztahy. V prostoru už je instalace sice stabilní, ale bylo pro mě zásadní otevřít ji vnějším vlivům, které ji spoluutváří a transformují.

Mluvíš o papíru jako o druhé kůži – stejně jako ona nese stopy času, reaguje na okolní podmínky i dotek. Myslíš si, že papír a kůže mohou být rovnocennými médii citlivosti?
Vzpomněla jsem si na papírovou kůži, jakou mívají babičky. Myslím, že ano – sice se v něčem liší, ale jak papír, tak kůže jsou vrstevnaté, zranitelné a nesou nějaké příběhy.

Pro své vyjádření sis zvolila rtěnku. Objekt jak kulturně, tak i genderově vysoce zatížený. Zajímá mě, co tě na ní přitahuje. Je to její intimita a vztah k tělu, nebo i to, jaké společenské významy sama nese?
Obě roviny jsou mi blízké a jsou součástí díla, ale během procesu se ukázala jako důležitější otázka intimity a těla.