Veronika Šavarová (*1997) pracuje v klasickém médiu malby. Jejím hlavním inspiračním zdrojem je zpřítomnění „dokonalého krásného světa“, který vykazuje určitou auru neposkvrněného a nedotčeného každodenního života. Tento svět se možná takový zdá být na první pohled, ale zároveň je zobrazena jeho dysfunkčnost. Autorčino výtvarné pojetí se váže na metafyzický prostor, určité téma tajemství a bezčasovosti, až k pocitům osamělosti. Jako by sám prostor o sobě kladl na osamělost a odcizení důraz. Její obrazy nám nic nediktují. Pohledy, které se v nich snažíme nacházet, nás netlačí, nezmocňují se nás, a tak diváci*divačky mohou mít pocit, že se

s nimi téměř nepočítá. Jako by byly uzavřeny samy v sobě. Ve všech projektech z let 2018–2022, jako jsou Interiéry (2018), Uvíznutí (2019), Deníkové zápisy (2020), Bezpečná místa (2021) či Epifyt (2020–2021), je důležitým znakem obyčejnost. Přestože se tyto malířské cykly zdají jako neemocionální, silný dialog zde vede barva. Skoro jako by divák*divačka i autorka ve splynutí jedné bytosti měli využívat synestezii. Na obrazech jsou vykreslené, někdy plošně a někdy se silnou linií, pokojové rostliny v těžko rozeznatelném prostoru, který pomyslně spojuje vnější i vnitřní světy. Rostliny jsou tak jedinou „živou“ bytostí, kterou v obrazech nacházíme. Symbolika rostlin, která autorku zajímá dlouhodobě, osciluje různým směrem. Jsou pro ni interním vyjádřením, které však divákům*divačkám nesděluje. Pocitově tak můžeme uvažovat o rostlině jako symbolu přírody, která se stále zmenšuje a uchyluje do menších prostorů, protože ji technický a industriální svět požírá. Zároveň si však můžeme všímat i prostoru, který v nás vyvolává neklid – rostliny různě bují, až se s nich stávají nebezpeční tvorové.

Diplomový projekt To, co chci vidět (2023) vychází z předešlých prací, ve kterých se Šavarová soustředila na práci s narativem. Autorka přiznává klasickou malbu, nehledá její přesahy, naopak olejomalba, kterou završuje své studium, demonstruje, že meziprostory lze nacházet v klasickém závěsném médiu, jež se vztahuje k našemu aktuálnímu času a prostoru.

Veronika Šavarová absolvovala Ateliér malířství 3 na FaVU VUT v Brně u Patricie Fexové a Veronika Vlkové. V rámci zahraničních stáží navštívila např. Kulturní centrum Dvoreca Balchik v Bulharsku. Převážně se prezentuje v galeriích off formátu či v kulturních zařízeních (Café Tucan, Valašské Meziříčí; Kavárna Továrna, Zlín aj.). Podílela se také na mnoha skupinových výstavách, jako např. Pokoje v Praze a dále v Brně. Je zastoupena ve sbírkách COLLETT Prague | Munich, a. s., v rámci skupiny Lettenmayer & Partner.

Tea Záchová