VENDULA SPÁČILOVÁ

Once Upon A Thread

Ateliér fotografie

Jako svou diplomovou práci prezentuješ fotografický editorial módní kolekce, na které ses ale i sama podílela. Jak probíhala vaše spolupráce s návrhářkou Zuzanou Hliněnou?
Se Zuzanou nepracuju poprvé – naše spolupráce se přirozeně vyvíjí už několik let, a právě proto pro mě bylo tohle všechno přirozeným pokračováním. Dlouhodobě si lidsky i kreativně rozumíme, máme podobnou vizi a díky tomu celý proces funguje velmi přirozeně. Už od začátku jsme věděly, že chceme vycházet z estetiky 80. let, která se postupně vyprofilovala do tématu power dressingu. Já do projektu vstupovala skrze vizuální rešerše, fotografii a experimenty s AI, Zuzana zase skrze samotný návrh kolekce, siluetu a práci s výraznými prvky. Nejcennější pro mě bylo právě propojení našich přístupů – nešlo jen o fotografování hotových modelů, ale o společné vytváření celé vizuální koncepce od začátku.

Jak bys popsala vztah módy a módní fotografie? Proměnil se tento vztah nějak v tvých očích díky tomu, že sis vyzkoušela obojí?
Móda a módní fotografie jsou pro mě neoddělitelné světy, které se vzájemně formují. Fashion fotografii se věnuju dlouhodobě – čím déle v ní pracuju, tím víc si uvědomuju, jak zásadní roli v módě hraje. Ona totiž není jen prostředkem prezentace, dokáže oděvu dodat další význam, atmosféru i vlastní příběh. Právě způsob, jakým je editorial uchopený, často rozhoduje o tom, jak silně kolekce působí. Zároveň mě na módní fotografii fascinuje její kolektivní povaha. Nejde jen o vztah mezi návrhářem a fotografem, ale o spolupráci širšího kreativního týmu, kde se propojují různé přístupy do jednoho výsledného celku. Společná tvorba je pro mě jednou z nejinspirativnějších částí celého procesu.


V práci se vztahuješ k fenoménu power dressingu. Co to znamená? Kořeny tohoto žánru sahají do 80. let – myslíš, že je v dnešní době stále aktuální?
Power dressing vznikl v 80. letech jako symbol ženské emancipace, sebevědomí a nové pozice ve veřejném i pracovním prostoru. Výrazné siluety, ostrá ramena nebo kostýmy tehdy fungovaly nejen esteticky, ale také jako způsob, jak komunikovat autoritu, sílu a ambici. Tahle móda ženám pomáhala prosadit se v prostředí, jež bylo do té doby převážně mužské. Historický kontext power dressingu mě fascinuje a byl také důvodem, proč jsme se k němu v práci vztahovaly. Dnes už jeho význam není stejný – současná móda je svobodnější a power dressing často funguje spíš jako estetický nebo autorský prvek. Přesto zůstává aktuální právě tím, že stále dokáže vyjadřovat sílu, identitu a proměnu společenského postavení, jen současnějším jazykem.