Tomáš Zdvořáček (*1980) se věnuje především figurativnímu a narativnímu sochařství. Náměty mnohdy čerpá z vědecko-fantastické literatury, přírodovědy, mytologie a také dějin umění. Jeho realizace často nefigurují v galerii, ale ve veřejném prostoru nebo volné přírodě.

Sochařské řemeslo se v jeho přístupu přetavilo v nová média v podobě 3D modelování a 3D tisku, zůstal mu však důraz na klasickou figuraci a realistické pojetí hmoty. Zájem o nová média se v jeho tvorbě projevuje také formou experimentování s virtuální realitou a s možnostmi jejího uměleckého využití. Jeho realizace se vyznačují monumentalitou, ale i pečlivým detailním zpracováním. Věnuje se také kresbě.

Zdvořáček remediuje literární nebo kunsthistorické motivy a nachází pro ně nová vyjádření v sochařském médiu. V díle Naslouchač (2022) se inspiroval obrazy Hieronyma Bosche a v soše provedl surrealistický motiv chodícího ucha. U některých děl (například Morfeus, 2020) je míra inspirace volnější. Řecký bůh snění je ztvárněn abstraktně v kvádrovitém objektu s abstraktní žilnatou strukturou. Upomíná na podivné a nevysvětlitelné větvení snové narace ve vědomí snícího. V díle Zafara (2022) je vyobrazen sedící anděl, který má nasazená sluchátka. Vzniká tak kontrast mezi mytologicko-religiózní postavou a někým, koho můžeme běžně potkat na ulici. Tato socha v životní velikosti vznikla pomocí 3D tiskárny.

Zdvořáček dále pracuje s organickým tvaroslovím a inspiruje se také mikroskopickou fotografií. V díle Virus (2017) tak inspiraci vědeckými metodami dále aplikuje na formální aspekty díla a pomyslný virus tiskne na prachové tiskárně. Vzniká zde zajímavé napětí mezi obsahem a formou díla. Jeho diplomový projekt nese název The rooms (2023).

Tomáš Zdvořáček je absolventem Ateliéru sochařství 1 na FaVU VUT v Brně pod vedením Michala Gabriela. V letech 1997–2001 studoval Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu na SUPŠ a VOŠ v Hodoníně. Pravidelně vystavuje např. na výstavě Sochy mezi květy v Botanické zahradě v Brně.

František Fekete