TEREZA BRLICOVÁ

Meziprostor pohledů

Ateliér malířství 3

Když mluvíš o svém pracovním postupu, často zdůrazňuješ intuici. Jak pracuješ s hranicí mezi intuitivním gestem a vědomým rozhodnutím? Téma hranic se v tvé tvorbě objevuje v různých podobách. Jak k němu při práci obecně přistupuješ?
Poměr mezi intuicí a vědomým rozhodnutím závisí v konkrétních případech na tom, jaké otázky mám zodpovězené a jaké ještě ne. Když začínám pracovat, je pro mě to, co chci namalovat, často určitou záhadou. Skrze malbu ohmatávám téma, o kterém konkrétní obraz bude. Přes záclonu udělám přirozený gestický tah – pod ním je stále vidět původní ornament – je to vzor, který něco vypovídá třeba i o době svého vzniku atd. Práce s těmito obsahy mi vytváří prostor všechno narušit a metaforicky se podívat, co je vespod, znázornit, co by mohlo být pod povrchem. Všichni vidíme tváře, se kterými se setkáváme, občas si řekneme pár slov, ale málokdo víme nebo tušíme, co je pod tou svrchní slupkou, jaký příběh se tam odehrává.

Mluvíš o těle jako o zdroji poznání. Znamená to, že pro tebe vědomí přichází až na druhém místě? Je v tvé práci tělo „chytřejší“ než mysl?
Myslím, že jo, že vědomí přichází až jako druhé. Ne že by bylo na druhém místě, ale přichází mnohdy až po tělesné reakci, která je bezprostřednější. Třeba když se začneme hlasitě smát, až se celí roztřeseme – nejdřív cítíme něco v těle, až potom si dokážeme uvědomit, co se to s námi vlastně děje. Z tohoto zjištění vycházím i ve své tvorbě.

Místo plátna využíváš k malbě záclony. Ty si asociujeme s domovem, zároveň jejich důležitou vlastností je polopropustnost světla. Pracuješ s těmito významy? Nebo ti jde spíš o nahodilost a práci s recyklací materiálu?
Určitě jde o vědomou volbu. Zjistila jsem, že se mi s materiálem záclony dobře pracuje a že navíc nese určitou metaforu. Umožňuje mi pracovat v instalaci i s tím, co se děje za obrazem. Jak už jsem říkala – můžu malířsky vstupovat do vzoru záclony a vložit do ní nějakou energetickou nebo emocionální linii, která nese novou informaci.