ŠTĚPÁNKA TRČKOVÁ

Krajiny

Ateliér herních médií

Na diplomantské výstavě prezentuješ scénografii z pojízdných kulis. Ty jsou ale jen dílčí částí workshopu, který výstavě předcházel: čeho se týkal a co jste s jeho účastnictvem dělali?
V rámci workshopu dostali účastníci referenční fotografie krajiny, z níž jsem vycházela při tvorbě kulis a scény. Na fotografiích byl zaznamenán čas a nastavení fotoaparátu, z něhož mohli vycházet při vlastním fotografování. Celá scéna měla dynamické nasvícení, které se v průběhu jedné hodiny měnilo z ranního světla na večerní. 
Účastníci tedy manipulovali kulisami a zkoumali různé kompozice a chování tvarů v měnícím se nasvětlení. Nechala jsem na nich, zda se budou inspirovat fotografiemi, nebo si jen budou hrát se scénou a vizuálem.

V tvém uvažování hraje klíčovou roli světlo. To je pro mě něčím, co spojuje tvůj zájem o fotografii s divadelní scénou, kterou instalace může připomínat, i s herním designem (nebo přinejmenším s 3D grafikou), který jsi na FaVU studovala. Je to tak? Souvisí spolu tyhle obory?
Ano, spíše než divadelní scénu to vnímám jako stylizované prostředí, které umožňuje lidem sledovat podobnosti s reálnou krajinou, jež byla přenesena z reality do scény, a dále se jí inspirovat. Toto se vlastně děje také v herním designu, kdy se zpravidla krajina přenáší co nejrealističtěji, ale často se opomíjí atmosféra místa či osobní imprese.

V čem je pro tebe důležitá interaktivita instalace?
Tím, že byla scéna interaktivní, dala účastníkům možnost pojímat ji různými způsoby. Osobně pro mě bylo zajímavé pozorovat, jak každá skupina pracuje s kompozicí po svém a spatřuje v ní jiné věci. Určitá kompoziční řešení mě předtím nenapadla, bylo to tedy obohacující i pro mě. Podnětné bylo také sledovat, jak účastníci spolupracují: tvoří společně kompozici a fotografie a sdílejí své vize i fotografické zkušenosti.