Rama Bilal

Mezinárodní komunikace vyžaduje multilingvní typografii, která pracuje s různými jazyky a skripty. Každý jazyk má jiné potřeby: čeština vyžaduje diakritiku, ukrajinština se píše cyrilicí (azbukou), arabština či perština se píší arabským písmem atd.

Pro dobrou typografii jsou potřeba především kvalitní písma, a těch je věčný nedostatek, tedy až na latinku, která jich má snad až příliš. Čeští typografové si to možná pamatují z divokých devadesátých let, kdy se horečnatě doplňovaly akcenty a vytvářela nová česká digitální písma. My už to máme převážně za sebou, ale spousta světových jazyků podobnými nedostatky trpí i dnes. Navíc u mnoha skriptů chybí podpora v sázecích programech. Ne každý program umí správně vysázet arabský, hindský, tamilský nebo amharský text. Důvody jsou různé – od nedostatku ekonomické motivace po kulturní zabedněnost programátorů pracujících v nadnárodních softwarových společnostech.

Když už se povede všechno zprovoznit, může se sázet. Ale co když je potřeba zkombinovat dva nebo více jazyků tak, aby se vešly, působily stejně důležitě a aby bylo vše srozumitelné pro všechny typy čtenářů? Pro účely takzvané multiskriptové typografie se vytváří multiskriptová písma, která pomáhají podobné výzvy řešit tím, že se snaží harmonizovat více skriptů v jednom písmovém systému. Rama Bilal vytvořila příručku, která analyzuje ryze geometrická písma a ukazuje, jak někteří písmaři navrhují arabská písma k latinkovým protějškům. Ve dvou případových studiích se soustředí na písma navržená v rámci přísné typografické mřížky (gridu), kde se koherentní výraz odvíjí od jasných omezení. Vždy je ale důležité zachovat charakter obou skriptů a jejich přirozenou čitelnost. Vyžaduje to určitou kulturní citlivost a dobrou znalost tématu. Písma a skripty, které se vyvíjely v odlišném kulturním prostředí, nejde vzájemně necitlivě normalizovat. Jedině pak je možné je efektivně (a efektně) použít k úpravě, která má sloužit čtenářům různých jazyků.

Autor: David Březina