en < zpět

Petr Kadaňka

Narozen 1982. Vizuální umělec obecně, aktuálně především nezávislý filmař – režisér, kameraman, art director – se širším záběrem odrážejícím předchozí studium architektury a výtvarného umění (intermediální a digitální tvorba). Ve své tvorbě se zabývá zejména zpracováním analogového obrazu a jeho následnou konfrontací se soudobými výrazovými prostředky a také s technologiemi. Je spoluzakladatelem nezávislé filmové produkce Rattlecinake zaměřující se výlučně na filmovou surovinu a její specifikum – „čas zrna“. Nedílnou součástí audiovizuální tvorby je vlastní zvuková a hudební složka, prezentovaná shodně pod pseudonymem Yeti Magic. Mimo audiovizuální produkci je nejvíce patrný zájem o interakci mezi jistou formou reprezentace povrchu a reliéfem. Jeho komplexní umělecký přístup tak obvykle osciluje na rozhraní mezi fotografií (filmem), malbou a sochou.

www.rattlecinake.com

Sasha

Ústředním tématem práce je interpretace pocitů týkajících se mizejících krajinných hodnot z důvodu neřízeného extenzivního rozvoje příměstských oblastí. Jedná se o subjektivní myšlenkový produkt několikaleté zkušenosti v rámci architektonické praxe, zahrnující mimo jiné i vlastní účast na obdobné invazivní výstavbě. Tato empirie vyústila v nepřetržité kladení si otázek dotýkajících se etického jednání a zodpovědnosti. Klíčovými pojmy jsou suburbanizace, sídelní kaše, development, satelitní město, periferie, transformace aury místa v „neauru“.

Nedílnou součást práce reprezentují úvahy o obecné pozici objektu v rámci hierarchie (sub)urbánního prostoru. Objektem zde nejsou myšleny pouze pozitivní příklady mající podobu estetických, orientačních nebo vegetačních prvků. V centru zájmu je i jeho odvrácená forma – odpad, utilitární technické a funkční prvky nebo třeba zdánlivě nekonečná kolonizace veřejného prostranství osobními automobily. Kolonizace naší mysli. Všechny prostorotvorné objekty jsou zároveň i psychotvorné. Jejich mentální dopad může působit blahodárně, může vzbuzovat afekt nebo pohnutí. Co ale když objekty ve veřejném prostoru zcela chybí? Urbánní objekt nemá daleko k pozici artefaktu, rekvizity každodenního života, která člověku nepatří fyzicky, ale duševně.

Název Sasha reflektuje téma suburbií a periferní architektury obecně – jedná se o zkratku, kterou lze volně přeložit následovně: Suburbánní výstavba jako sebepoškozující akt! Výstavba podkopávající základy architektury. Primárně ovšem jde o neutrální název umožňující bez předchozího hlubšího vhledu subjektivní konfrontaci.