Pavlína Temcsáková

Vědomá sexualita, bodywork a terapeutická práce s tělem se v posledních letech – i vlivem sociálních sítí a obecně rychlého proudění informací skrze internet a média – dostává do všeobecného povědomí. Má to své světlé i stinné stránky – na jednu stranu se otevírá přístup k dosud spíš uzavřeným komunitám a utajovaným praktikám a různé „niky“ sexuality a tělesnosti, které by asi dřív byly považovány za abnormální, se stávají součástí bohatého spektra možností přístupných (alespoň ve svém ideálu) všem. Odvrácená strana mince je hrozící vyprázdnění původního významu a transformačního potenciálu, estetizace a komercializace.

Pavlína Temcsáková ve své diplomové práci tematizuje vlastní zkušenosti s BDSM+ komunitou a technikou shibari. Její instalace situovaná na pódium velkého sálu bývalé brněnské továrny Distillery je otiskem několika proběhlých živých performancí, při kterých autorka svazovala svoje modelky a modely a nanášela jim sádrové obvazy. Vzniklé objekty, představené jako jakési „trofeje“ mezi nimiž je i otisk těla autorky, evokují křehkost i sílu mezilidských fyzických vztahů a vztahu k vlastnímu tělu, který je zde umocněný technikou shibari. Jsou to skořápky symbolizující proces léčení vlastních vnitřních i vnějších zranění, odlupování slupek, odhalení svých skrytých (možná i stinných) stránek, proměny a osvobození. Zároveň, jak autorka podotýká, shibari často způsobuje závislost, ať už na fyzických otiscích provazů, na vlastním zviditelnění nebo na prožitku hraniční situace na pomezí bolesti a extáze. Je to sice technika, u které je striktně dbáno na konsent, tedy souhlas obou stran s veškerými postupy, i tak ale může být velmi pohlcující a každý*á na ni reaguje dle svého specifického fyzického i psychického nastavení. Stejně jako u jakékoli jiné práce s tělem, která má potenciál být terapeutickou, je důležitý moment následné integrace. V shibari se pracuje s tzv. after care, následnou péčí, která pomáhá submisiva navrátit zpět do reality. Může trvat několik dní i měsíců. Druhou část instalace tvoří videa promítaná na 3D FAN projektor, obdařená takřka reklamními texty a přitažlivými snímky s tematikou shibari, které členky*ové této komunity s oblibou sdílí na Instagramu. Tato část evokuje právě onen obsesivní, exhibicionistický moment a snadnou využitelnost obrazů takto estetizovaných těl pro reklamní i komerční účely.

Instalace Paměť těla (2024) prozkoumává různé póly a možnosti, jak nahlížet na prastarou techniku shibari i současný BDSM+ kontext. Nabízí diváctvu jak možnost čistě zvědavého nebo vyloženě voyeurského pohledu na cosi „exotického“, tak pobídku k otočení perspektivy, uvědomění si vlastního těla a jeho prožitků tady a teď a prozkoumání, zda by i ono tělo nepotřebovalo svolení, jakýmkoli kýženým způsobem víc prožívat své touhy či potřeby a zbavovat se starých zranění, která má uložená někde hluboko pod kůží.

Autorka: Karina Kottová