Pavla Nikitina (*1997) formálně vychází z čistého klasického sochařství. Srdcem její umělecké praxe je práce s médiem plastiky, ke které využívá moderní materiály a nové technologie, jako je 3D modelování a tisk. K tradici historicky prověřeného tvarosloví přidává psychologický a sociální přesah, pramenící ze současného vnímání světa v médiu sochy.

Autorka ve své práci často reflektuje historické tendence a odkazy na moderní umění, které následně zhmotňuje ve svých plastikách. Taková práce je např. NO PERFORMANCE TODAY (2020–2022), ve které vychází z obrazu od Toyen Relache (1943). Základní východisko představovala tíživá situace v době pandemie, která nás všechny izolovala do soukromých prostorů, jež nebylo možné narušit. Uvězněna, někdy v apatii, někdy v nudě, autorka vyjádřila své pocity skrze zhmotnění 3D verze sebe sama do plastiky otočené vzhůru nohama, která reflektuje známý obraz surrealistické malířky. Důležitou prací v rámci bakalářského studia bylo dílo 5 minut (2019), které se pak stalo i signifikantním východiskem pro práci diplomovou. Nikitina se zajímala o válečné veterány, kteří se dobrovolně přihlásili na frontu, a o následky traumat, ze kterých se léčí. Vzniklo tak 25 sošek z 3D tisku pomocí ručního skenování zraněných vojáků v rehabilitačním centru v Kyjevě. Cílem bylo vyprávět příběh obyčejných lidí, kteří se následkem válečného konfliktu odosobňují do podoby pouhých čísel. S nedokonalostmi těl, s defekty, které nebylo možné naskenovat, se autorka následně popasovala po svém – domodelovala chybějící části. Plastika tak je zde pouze formou, jež přehrává angažovaný příběh reportáže o válečných ve- teránech, kteří šli dobrovolně chránit svoji vlast. Socha a 3D skenování jsou zde pouhým nástrojem, který autorka využívá jako sociologickou sondu z místa, kam by se obyčejný smrtelník jen těžko dostával.

Název diplomové práce Otužilí sirénami (2023) komentuje příběhy z rusko-ukrajinské války od roku 2022. Tato sochařská realizace na základě 3D skenů generuje sochy z reportáže o událostech způsobených válkou. Nikitina se mimo jiné zaměřila i na samotný termín 3D reportáž a možnosti, které jí jako umělkyni pracující na hranici žánru reportáže a sociálního dokumentu poskytuje. Naproti sobě stojící sochy tak mezi sebou vytvářejí dialog.

Pavla Nikitina absolvovala magisterské studium v Ateliéru sochařství 1 u Michala Gabriela a Tomáše Medka na FaVU VUT v Brně. V roce 2022 byla finalistkou umělecké ceny PinchukArtCentre Prize v Kyjevě a o rok dříve získala Cenu pro mladé ukrajinské umělce Grand Prix, MUHI. Absolvovala uměleckou rezidenci v Černé Hoře, kde je zastoupena v tamější sbírce Národního muzea (2019, Cetinje). Během studia vystavovala na skupinových výstavách nejen v České republice (Prototyp Festival, Brno; Muzeum umění a designu, Benešov; Dům umění, Ústí nad Labem), ale také v zahraničí – ve Francii (In progress: MUHi 2021 Cena finalistů, Ukrajinské kulturní centrum, Paříž), v Polsku (Art War, Dom Innowacji Spolecznych, Varšava) či na Ukrajině (United, PinchukArtCentre, Kyjev).

Tea Záchová