NIKOLETA RADIŠIĆ

House of Mirror

Fine Arts and Design

House of Mirror je vrstevnatá instalace spojující různá média v jednu scénografickou prezentaci. Jaký význam mají položky jednotlivě a jakou roli hrají v celku?
Toto dílo se skládá z mých dvou předešlých projektů a jednoho nového. Spojila jsem je do jedné instalace na základě pocitu, že každé mé rozhodnutí stavělo na těch předchozích. Jde o osobní dílo, ukazuje můj náhled na svět. Z nadbytečné produkce si dělám legraci tím, že sama produkuji přespříliš, a pak si ze sebe zase utahuju, že beru věci tak vážně. Instalace je jakousi krajinou mysli. Police slouží jako noční stolky nebo stolky na občerstvení. Já a robot Mirror děláme pro každého hosta vše, co mu na očích vidíme, i kdyby to mělo zkazit marketingový image. Instalace obsahuje starší objekty a videa, stejně jako objekty, které si s procesem spojuji já osobně.

Zdá se, jako by pro tebe byla iracionalita zásadní. Jednotlivé prvky se vynořují ze tmy. Má to odkazovat k roli nevědomí?
Nejlépe to asi vysvětlím přes své kresby: emoce v nich znázorňuji skrze barvy, různé textury a přítlak. Kresby na bílém papíře zachycují vědomé, společensky filtrované výrazy a emoce, zatímco ty na černém odkazují k nevědomí a zdivočelým emocím. V instalaci kontrast bílé a černé ukazuje, jak dramatické to může být, když je člověk ve své hlavě. A co se týče iracionality: tady se opírám o psychoanalytickou terapii. Používáním kontrastů nechci ani tak vyobrazit iracionalitu, spíš skrze známou či osobní symboliku odhalit něco, co považuji za „opravdové“. Pohrávám si tu s ideou, že emotivní přístup je stejně validní jako ten racionální. Jde jen o různé části jednoho mozku – obě neúplné jedna bez druhé.

Jaký je tvůj kreativní proces? Začínáš kresbou, nebo psaním? Jak se pro tebe různá média a témata propojují?
Rozhodně začínám psaním, používám ho jako nástroj k ujasnění toho, co chci vytvořit. K vytvoření postavy fiktivního robota Mirror jsem použila různé texty: básnický text, fikční příběh či monolog z různých perspektiv. Podobně mi kreslení pomáhá zjistit, co chci sdělit vizuálně. Dokáže zhmotnit pocity, dodat věcem symbolický význam. Kresba je i mentální cvičení předtím, než si ujasním záměr. Dovoluje mi vidět širší souvislosti a lépe zvolit, jestli zapojit další média, nebo něco změnit. V rámci tohoto systému mi každé médium otevírá novou sféru k objevování. Nápady vyplývají z mých vlastních potřeb, emočních stavů a postojů a já je pak přenáším do světa skrze svou uměleckou praxi.