Nela Maruškevičová

Nela Maruškevič (*1998) se zabývá médiem malby, specificky citlivým malířstvím v rozšířeném poli závěsného obrazu. Oprošťuje se od přímých odkazů na vnější krajinu, která je jejím nejdůležitějším inspiračním zdrojem, a převádí ji do členěné abstraktní plochy až do archetypálního obrazového zobrazení. Její vztah k přírodě graduje k intenzivnímu vnitřnímu prožitku, který však divákům*divačkám nepodbízí. Dává jim naopak prostor, aby její cykly maleb uchopili prostřednictvím své vlastní interpretace, která se sice stává osobní zpovědí, ale zároveň zasazuje její díla do širšího kontextu efemérních pocitů a tělesných dějů v člověku.

Diplomová práce Maruškevič Při vpuštění světla do pokoje (2023) vyniká vnitřní soudržností a krajní citlivostí, která se mísí již ve vybraném autorčině materiálu. Za působení malby, textilu, přízí, nitek a skla dává možnosti zobrazení v průniku a průchodu prostory, které se setkávají v trojrozměrném uskupení vně obrazu a proudí ven v pohybu energií. Cyklus maleb středního formátu nevzniká na základě rozumového konceptu. Krajina zde stejně jako v předchozích pracích funguje jako hlavní esence fragmentů, které mají návaznost na autorčiny niterné prožitky. Ze závěsného klasického média malby tak vychází morfologie změti dalších materiálů (převážně nitek), které se lineárně spojují někde v kosmickém prostoru galerie v podobě organického skleněného tvaru určitých buněk. Její rukopis se odráží v gestické kompozici organických ploch s jemným efektem rozpíjené barevnosti a ohraničených exaktních lineárních prvků příze na plátně, které nám připomínají zhmotnění meditace, ticha či určitého bezčasí.

Nela Maruškevič absolvovala Ateliér malířství 2 u Luďka Rathouského na FaVU VUT v Brně. Součástí studia byla zahraniční stáž na lotyšské Akademii umění v Rize. Během studia vystavovala v lokální jablonecké Galerii Kaplička, v Seidlově vile ve Ždánicích, také v Liberci a participovala na festivalu Tehláreň v Liptovském Mikuláši na Slovensku. Aktuální tvorbu prezentovala v Distillery a galerii SOLO offspace v Brně nebo galerii Jelení v Praze.

Tea Záchová

Při vpouštění světla do pokoje.

V diplomové práci zpracovávám sérii prošívaných abstraktních maleb na textil, které propojuji s několika skleněnými objekty. Mým inspiračním zdrojem je zaznamenání vlastního eskapismu ve formě denního snění situovaného v iluzorní krajině–nekrajině. Tento princip nevnímám jako únik před životem, ale jako utřídění si vlastních emocí, myšlenek a akt bytí sama se sebou. Repetitivnost, každodennost, intimita a poetičnost jsou důležitými principy, s nimiž při vznikání děl pracuji a s jejichž pomocí dosahuji chtěných hodnot obrazu. K takovým podmínkám užívám krom ryze malířského média každodenních látek a uklidňující rytmičnosti šití, stejně jako potřeby zaznamenávání pomocí barevných ploch a linií. Formální inspirací je pro mě myšlenka malby v rozšířeném poli a postmediální přístup k malbě.


Nemělo by se jednat o arteterapeutické umění, spíš o snahu sdílení prožitku s divákem, kterému autorka nabízí moment k pozastavení a koncentraci na přítomnost.