MIKULÁŠ MITANA

Proxy

Ateliér prostorové tvorby

Ve svém projektu ses pokusil využít AI (konkrétně ChatGPT) k vytvoření návodu, na jehož základě pak zrealizuješ umělecké dílo. Jak probíhal proces práce a jak nakonec zní finální zadání?
Proces začal snahou vytvořit prompt pro AI k napsání použitelného manuálu pro fyzickou realizaci sochy – ne popis tvaru, ale instrukce pro způsob práce. To se ukázalo jako hlavní problém: AI dokázala generovat texty, které jako instrukce vypadaly, ale byly příliš vágní. Formulace jako „pracuj s pnutím“ nebo „ponech v objektu tichá místa“ vytvářely rámec pro uvažování, ale neřešily
konkrétní problémy.
Prompt jsem iteroval jedenáctkrát. Zlomem byl šestý manuál, který AI strukturovala jako hudební partituru. Podle něj vznikly výsledné objekty.
Zadání ale nevzniklo jako přesný plán – spíš ve střetu textu s materiálem. A to je hlavní zjištění práce: instrukce může otevřít rámec, ale socha vzniká až v momentě fyzického rozhodování. V praxi jsem vycházel především z předchozí zkušenosti s kovem a svařováním.

Připomnělo mi to konceptuální umělce ze 70. let, kteří namísto vytváření fyzických děl sepisovali zadání, na jejichž základě mohl teoreticky dílo zhotovit kdokoli, ačkoli realizace ani nebyla záměrem. Jaká v tomto ohledu byla spolupráce s ne-lidským aktérem, umělou inteligencí? Rozuměli jste si? Dávalo ti to, co AI napsala, smysl?
Ta paralela se Solem LeWittem je přesná a vědomě s ní pracuji. Situaci jsem však otočil. Nedelegoval jsem realizaci na další ruce, ale nechal jsem systém delegovat práci na mě. Má role byla exekutivní, s AI jsem si tak vyměnil produkční pozici.
Rozuměli jsme si – nebo se o to AI alespoň snažila. Proces ale nebyl jen o komunikaci. Já tvořil prompt pro ni a ona vymezovala pravidla pro mou tvorbu, což je taky trochu prompt. Postupně jsem pochopil, že AI je dataset jako každý jiný – reaguje na to, co dostane. V pozdějších manuálech jsem proto místo obecných popisů začal zadávat konkrétní umělce jako referenci a snažil se tak vysvětlit, co po ní chci. Bez toho byly odpovědi příliš vágní a zmatené.
Ve výsledku to bude dávat smysl, pouze pokud znáte celý průběh procesu a prompty – pro někoho, kdo by si přečetl jen samotné texty a instrukce bez kontextu, by to byl zmatek. Což je samo o sobě zajímavé zjištění.

Dalo se zadání od AI jednoduše realizovat krok za krokem, nebo jsi při práci na díle narážel na nějaké překážky či paradoxy, kvůli kterým ses musel od zadání odchýlit?
Ze začátku byl problém hlavně v už zmiňované otevřenosti – když chybí pevné body a jasná představa výsledku, není se od čeho odrazit. Pak mě čas dotlačil k rozhodnutí vzít poslední manuál a zkrátka začít v mantinelech nastavených AI. Samotný objekt vznikl asi za čtyři hodiny. Bylo to docela nahodilé, ale nějak to do sebe zapadalo.