Matěj Sláma (*1996) pracuje s rozličnými médii a technologiemi na pomezí pohyblivého obrazu, zvuku, kresby a módy, ze kterých následně vytváří komplexní instalace a výstavní celky. Jednou z podstatných rovin jeho práce je performativita holičského a kadeřnického řemesla, ve které se zpravidla prolíná výzkumná složka s poetickou linií. Zvolenými postupy často inklinuje k deníkové formě záznamu a archivní práci, která mu slouží jako výchozí bod pro dekonstrukci sociálních konvencí a hledání nových východisek i jejich praktického využití. S tím také souvisí jeho zájem o řemeslnost a technickou zručnost zpracování, ať už v oblasti samotného kadeřnického řemesla, nebo umělecké manipulace v digitálním prostředí. Jeho práce je v tomto smyslu kritická vůči společensky uznávaným stan- dardům a usiluje o konkrétní výstupy nad rámec galerijní prezentace.

Projekt Hair: Laboratory (2020) odráží Slámův dlouhodobý zájem o problematiku vlasů jako biologického materiálu a současně i společenského fenoménu, který se zásadně podílí na sociální konstrukci těla. Výrazná je zde autorova snaha o budování vlasové kartotéky, která navazuje na současné posthumanistické perspektivy a vnímá biologický materiál nejen jako individuální stopu, ale jako materiál kolektivní archeologie, který autor překládá pomocí kresby, softwarové vizualizace nebo skenů do informací – digitálních stop. Výzkumný aspekt, připomínající mnohdy principy forenzní vědy, jde ruku v ruce s jeho výraznou citlivostí a osobní fascinací abnormálními tvary vlasů a tabuizovanými poruchami jejich růstu. Do centra Slámovy práce se tak dostávají estetické kvality blízké glitch artu, jehož specifický jazyk přispívá k hlubšímu porozumění kvalit, které jsou společensky vnímány jako degradované či vadné.

Technologický i mediální eklektismus je u Slámy impulzem k dalším výstupům, které se tematicky prolínají. Téma portrétní proměnlivosti a cyberface například rozpracoval ve fotografické sekvenci Hair: Patterns (2020) pro časopis Bublina. Tvůrčí zpracování nevyhnutelných „chyb“, které technologie generují, se promítá i do vizuálu triček navržených společně s Alexandrem Campazem a Lukášem Prokopem pro festival PAF Olomouc (2018). Jeho diplomová práce The Scar (2023) má podobná východiska. Sláma se v ní soustředí na zapomenutá městská zákoutí a pomocí 3D vizualizace vytváří hybridní prostředí, ve kterém se objektivní skutečnost prolíná s fiktivním světem vystavěném na autorské imaginaci.

Matěj Sláma je absolvent Ateliéru video u Martina Mazance a Jana Šrámka na FaVU VUT v Brně. Během studia absolvoval studijní stáže v Cooper Union v New York City a drážďanské Akademii výtvarných umění u Carstena Nicolaie. Svou práci představil například v pražské galerii Berlínskej model, ale také v zahraničí, například výstavu Leechin’ (2018) v univerzitní galerii Cooper Union v New Yorku. Praktické zkušenosti sbíral také na rok a půl dlouhé stáži v galerii 1646 – Experimental Art Space v nizozemském Haagu. Vedle galerijního prostředí se pravidelně prezentuje ve veřejném prostoru, na klubové scéně i v rámci společných projektů, mj. s Lukášem Prokopem, tandemem Slama & Delong nebo s Klárou Fantovou. Je součástí zlínsko-brněnského kolektivu Lofofora, kde spolupracuje na hudební dramaturgii a přípravách workshopů a festivalu.

Eva Drexlerová