en < zpět

Matěj Jindrák

Po maturitě na Lepařově gymnáziu v Jičíně v roce 2011 jsem byl přijat na Fakultu architektury VUT v Brně, kde jsem v roce 2019 studium dokončil prací Milíčeves, Slatiny – sídlo v krajině pod vedením Barbory Ponešové Krejčové. Poté jsem byl přijat na magisterské studium na FaVU do Ateliéru sochařství 2 k prof. Janu Ambrůzovi, ve kterém vznikla i moje diplomová práce Křehký svět.

Workshops

Awards

Křehký svět

médium: socha/instalace/performance

Pískový reliéf: 12 čtverců, 60 x 60 centimetrů, litá sádra s pískem
Pískový reliéf: 12 čtverců, 60 x 60 centimetrů, litá sádra s pískem

Proces tvorby u mě začínal hledáním souvztažnosti mezi přirozeným, přírodním a umělým. Zkoumal jsem vrstvení při kresbě tužkou jedním tahem a proměnami, které způsobuje celkové držení těla, poloha ruky. Postupně jsem opustil kresbu pigmentem a pouze jsem jemnou jehlou zaznamenával otisk do hliníkové fólie. Byly to drobné práce, které měly charakter skic. Práce pro mě měly význam právě v posunu ke struktuře nízkého reliéfu. Tyto kresby a reliéfy vzbuzovaly podobu letokruhů a celkové vyznění příčného řezu dřevem, kmenem. Míra nápodoby byla tak silná, že jsem o ní začal přemýšlet jako o tématu.

Nápodoba jako vytvoření klamu, ale také pochopení určitých principů. Tím jsem se dostal k antickému problému mimésis, kterou chápu jako kreativní prostředek poznání. V tomto smyslu se snažím pracovat se zdánlivou neužitečností praskliny, která je ale přesto generickým fenoménem. Začal jsem napodobovat praskání kůry ve zcela jiném materiálu, a to v písku. Původně poměrně hladká kůra mladých stromů postupem času přirůstá od kmene a tím, jak kmen bytní a zároveň roste do výšky, nejsou s to starší vnější vrstvy držet pospolu. Dochází k tvorbě prasklin a přirozenému vzniku nízkého reliéfu. Prasklina, která takto vznikne, vytváří paradoxní situaci. Je ve své podstatě poruchou – chybou, ale přímo tím vzniká nová kvalita a různorodost povrchu, který se stává obydlitelným a interagujícím reliéfem.

Přestože jsem se nesnažil držet jednotného konceptu a výsledná práce se skládá z více částí, můžu prasklinu, klam a nápodobu jmenovat jako témata, kolem kterých práce osciluje. Měl jsem na mysli mýtus, ale připadá mi nemožné s ním pracovat vědomě, proto ho raději ponechávám stranou a budu se snažit, aby byl alespoň někde v náznacích tušen nebo prováděn pomocí rituálu. Při práci pro mě byl dále zásadní pocit nejistoty, který se posléze zhmotnil při performativní instalaci skleněné nádoby. Moment zborcení může nastat kdykoli a je zcela nevratný, konečný. Krychle jako zhmotnění racionálního prostoru kartézských souřadnic je vystavena zkoušce. V nádobě bude ponořena hůl a my můžeme pozorovat její lom při tom, jak prochází hladinou. Ale je tento jev skutečný, nebo se tak pouze jeví? Každému klamu předchází předpoklad. Připomeňme známé rčení: „Hůl do vody ponořená, zdá se býti nalomená.“ Nádoba s vodou a holí v sobě ukrývá tajemství.

Odkazy na videa

Aluminiový reliéf: 7 kusů, à 97 x 45 centimetrů, hliníková fólie tl. 99 mikronů
Aluminiový reliéf: 7 kusů, à 97 x 45 centimetrů, hliníková fólie tl. 99 mikronů
Nádoba 60 x 60 x 60 centimetrů, sklo tl. 6 milimetrů, voda, lísková hůl
Nádoba 60 x 60 x 60 centimetrů, sklo tl. 6 milimetrů, voda, lísková hůl