Matěj Jindrák

Po maturitě na Lepařově gymnáziu v Jičíně v roce 2011 jsem byl přijat na Fakultu architektury VUT v Brně, kde jsem v roce 2019 studium dokončil prací Milíčeves, Slatiny – sídlo v krajině pod vedením Barbory Ponešové Krejčové. Poté jsem byl přijat na magisterské studium na FaVU do Ateliéru sochařství 2 k prof. Janu Ambrůzovi, ve kterém vznikla i moje diplomová práce Křehký svět.

Workshops

• 2016 Collaboration on project NAKI (DF13P01OVV019) 2013–2016 Identification and Interpretation of origin, form and transformation of Czech Baroque Culture Landscape near South Moravian Borderline
• 2016 Workshop The Santini’s Langulage aiming on reinterpretation of Santini’s masterpiece using computational techniques – Grasshopper
• 2015 Workshop Beyond the Edge of Pharmacon aiming on discovering and interpretation of western Bohemian post-mining Landscape
• 2015 Workshop Concept-Collage-Confrontation, Temporary Urban Intervention, Olomouc

Awards

• 2017 1st prize – Revitalization of public space of the street Umělecká, Ostrava, collaboration with Ondřej Belica and Jan Adamus
• 2016 2nd prize – Best Urban Project Prize in 2016 – University island Povegllia, Venice, Italy
• 2016 2nd prize – Superstudio, Idea project of transformation underused ski resorts into Bitcoin mining Farms, collaboration with Norbert Obršál and Tereza Kvapilová

Křehký svět

médium: socha/instalace/performance

Proces tvorby u mě začínal hledáním souvztažnosti mezi přirozeným, přírodním a umělým. Zkoumal jsem vrstvení při kresbě tužkou jedním tahem a proměnami, které způsobuje celkové držení těla, poloha ruky. Postupně jsem opustil kresbu pigmentem a pouze jsem jemnou jehlou zaznamenával otisk do hliníkové fólie. Byly to drobné práce, které měly charakter skic. Práce pro mě měly význam právě v posunu ke struktuře nízkého reliéfu. Tyto kresby a reliéfy vzbuzovaly podobu letokruhů a celkové vyznění příčného řezu dřevem, kmenem. Míra nápodoby byla tak silná, že jsem o ní začal přemýšlet jako o tématu.

Nápodoba jako vytvoření klamu, ale také pochopení určitých principů. Tím jsem se dostal k antickému problému mimésis, kterou chápu jako kreativní prostředek poznání. V tomto smyslu se snažím pracovat se zdánlivou neužitečností praskliny, která je ale přesto generickým fenoménem. Začal jsem napodobovat praskání kůry ve zcela jiném materiálu, a to v písku. Původně poměrně hladká kůra mladých stromů postupem času přirůstá od kmene a tím, jak kmen bytní a zároveň roste do výšky, nejsou s to starší vnější vrstvy držet pospolu. Dochází k tvorbě prasklin a přirozenému vzniku nízkého reliéfu. Prasklina, která takto vznikne, vytváří paradoxní situaci. Je ve své podstatě poruchou – chybou, ale přímo tím vzniká nová kvalita a různorodost povrchu, který se stává obydlitelným a interagujícím reliéfem.

Přestože jsem se nesnažil držet jednotného konceptu a výsledná práce se skládá z více částí, můžu prasklinu, klam a nápodobu jmenovat jako témata, kolem kterých práce osciluje. Měl jsem na mysli mýtus, ale připadá mi nemožné s ním pracovat vědomě, proto ho raději ponechávám stranou a budu se snažit, aby byl alespoň někde v náznacích tušen nebo prováděn pomocí rituálu. Při práci pro mě byl dále zásadní pocit nejistoty, který se posléze zhmotnil při performativní instalaci skleněné nádoby. Moment zborcení může nastat kdykoli a je zcela nevratný, konečný. Krychle jako zhmotnění racionálního prostoru kartézských souřadnic je vystavena zkoušce. V nádobě bude ponořena hůl a my můžeme pozorovat její lom při tom, jak prochází hladinou. Ale je tento jev skutečný, nebo se tak pouze jeví? Každému klamu předchází předpoklad. Připomeňme známé rčení: „Hůl do vody ponořená, zdá se býti nalomená.“ Nádoba s vodou a holí v sobě ukrývá tajemství.

Odkazy na videa

• Plnění – zánik: https://youtu.be/Zw0on_N_Y7Q
• Po zániku: https://youtu.be/62R2oSPmAvo