Martin Pfann

Markéta Olšarová (* 1998) se ve své intermediální tvorbě pohybuje napříč spektrem umělecké tvorby a edukace. Mezi médii, v nichž tvoří, převažuje zejména performance, video, objekt nebo specifická práce se světlem a kontrasty, ze kterých následně vytváří komplexní instalace a imerzní prostory. Její praxe je založena na pečlivé rešerši daného tématu, kterou dále kombinuje s osobními zkušenostmi a východisky. Ty jsou zpravidla experimentální, zpracované s důrazem na vizuální složku, jejímž výsledkem je bezprostřední emocionální a smyslový divácký zážitek.

Ve svém bakalářském projektu Hodně kýče (2021) rozvinula Olšarová sociální aspekt uvažování se zájmem o členy rodiny a domácí prostředí skrze řadu kýčovitých předmětů. Výsledná prostorová instalace využívá sbírku drobných keramických slonů autorčiny babičky, která je aranžérským způsobem vyskládaná na velkých skleněných tabulích. Líbeznost keramických figurek stojí v přímém kontrastu ke skleněným střepům, které dávají celé instalaci prvky agresivity a způsobují zvláštní napětí mezi přehnanou estetikou figurek a potenciálem možného nebezpečí. Všudypřítomný kontrast estetické líbeznosti a fyzické zranitelnosti je umocněný světelným zdrojem, který instalaci pomocí odrazů a zrcadlení dále násobí. Zájem vytvářet napětí mezi bezpečným a nebezpečným, libým a dezorientujícím se promítá i do autorčiny diplomové práce nazvané Prostor vnímání (2023), ve které se zaměřuje na problematiku místně specifické instalace v rámci negalerijních prostorů. Středobodem práce je interaktivní luminiscenční prostředí a divákův fyzický zážitek, vycházející z napětí mezi světlem, tmou a kontrasty v prostoru. Olšarová navazuje na tradici uměleckých instalací, které jsou založené na smyslovém vnímání a balancování na hranici reality a fikce, jako jsou například práce Olafura Eliassona nebo v českém kontextu práce Pavla Korbičky.

Vedle vlastní umělecké tvorby spolupracuje Olšarová na mnoha dílnách a vzdělávacích projektech, jako příklad lze zmínit workshop Město, krajina v kulisách, který vedla společně s Lucií Jasparovou u příležitosti Divadelního festivalu DVD v Praze (2022). V rámci Brno Art Week (2021) představila interaktivní instalaci, ve které pracuje s recyklovanými materiály, světlem a prostorem. Světelná instalace navazuje na její diplomový projekt a představuje městskou noční krajinu plnou světel a stínů, která návštěvníka nabádá k interakci. Práce s dětmi je důležitou součástí autorčiny umělecké praxe. Dětem chce předávat nejen vlastní radost z tvorby, ale snaží se je hravou formou inspirovat k přemýšlení nad otázkami spojenými se širšími společenskými problémy jako například recyklací a ochranou životního prostředí.

Markéta Olšarová absolvovala bakalářský program v Ateliéru performance u Tomáše Rullera na FaVU VUT v Brně. Je absolventkou Ateliéru sochařství 2 pod vedením Jana Ambrůze a Pavla Korbičky. Absolvovala stáže v Ateliéru environmentu u Barbory Klímové a Matěje Smetany a v Ateliéru sochařství 2 pod vedením Jana Ambrůze a Pavla Korbičky. Svou práci doposud představovala především v rámci performativních projektů, například během pražské výstavy Pokoje (2019), ve Veletržním paláci v Praze (2019) nebo v Galerii Pakosta v Litomyšli (2020).

Eva Drexlerová

Beze stopy

Beze stopy prozkoumává možnosti práce s tzv. pamětí krajiny, kterou chápu jako určitou otevřenou, probíhající a měnící se kompozici narativů, motivů, lidí i předmětů různého původu a různé povahy. Tyto komponenty a zároveň zdroje paměti se všechny vztahují k období 2. světové války a zejména k tématu antifašistického partyzánského odboje. Výslednému intermediálnímu dílu předcházel terénní výzkum, během kterého jsem shromáždil bohatý materiál k tématu, jenž mě dovedl k tvorbě svého druhu alternativní kartografie. Mapa a vzdělávací stezka krajinou Vysočiny podpořená textem ve formě audioguide, jsou formáty výsledného díla a pokusem o jisté vybočení z velkých zjednodušených vyprávění o válce, partyzánech a odboji. Soustředí se na malé příběhy aktérů odboje, nejen českých a sovětských partyzánů a uprchlíků, ale i místních obyvatel. Výsledný formát provází uživatele průvodce fyzickou krajinou a propojuje ji s různými interpretacemi její historie. Moje autorská verze paměti krajiny je přiznaně ovlivněna také mými osobními prožitky z dětství na Vysočině.