Martin Pfann (* 1990) se ve své diplomové práci Beze stopy (2023) vztahuje k odkazu antifašistického odboje na Vysočině. Jeho výchozím médiem se stává samotná krajina, kterou rozpoznává jako svébytné úložiště či nosič paměti. Uchyluje se přitom k celé řadě nástrojů, jejichž pomocí sestavuje jakousi alternativní kartografii. Svou vzpomínkovou stezku po stopách pozapomenutého romského partyzána Josefa Serinka, Františka Hyšky a dalších znovuobjevených dohledatelných i anonymních postav z řad místního obyvatelstva zachycuje domapy a doprovází audioprůvodcem. Své objevy i své zásahy do krajiny navíc dokumentuje na YouTube a na Instagramu. Další sociální síť potom splétá přímo v terénu, když zve své známé ke společnému kopání památeční zemljanky a když se setkává s místním obyvatelstvem i se zástupci*zástupkyněmi institucí, které by mohly zaštítit kodifikaci oficiální turistické trasy. Vzpomínání na antifašistický odboj bylo selektivní a tendenční před rokem 1989 i po něm. Ani Pfann nenabízí objektivní přístup. Zato předkládá takovou selekci a takové tendence, které mají napomoct vědomému utváření určité „představy společenství“. Nestopuje přitom jen kolektivní paměť odboje, ale i osobní vzpomínky na dětství, které na Vysočině strávil. Oklikou tak nachází cestu k protestantskému prostředí, v němž vyrůstal a jež o půlstoletí dřív poskytovalo důležité podloží protinacistickému vzdoru.

V dalším plánu Pfannova partyzánská stezka představuje dosavadní vyústění jeho nejen umělecké dráhy. Sám své někdejší studium romistiky popisuje jako návod, jak vzít vážně zkušenost „těch druhých“ a jak se orientovat v teritoriu mezi pamětí a historií. Podobně v řadě odboček navazuje na svoje starší práce, jejichž pozadí tvoří řada kolektivních počinů více méně aktivistické povahy. Údernickou svépomocnou osvětu rozvíjel už v podobě památníku-přednášky na počest odbojářky Marie Sedláčkové (Marie Sedláčková Memorial, 2019). Jeho diplomový projekt Without a trace (2023) by se ale dal spojit s dalšími pracemi, v nichž se s performativní nadsázkou vymezoval vůči jistým politickým polohám (Right Angle Yoga, 2022) nebo testoval nepohodlnost chlapáckých a národoveckých stereotypů (Pride, 2018). Tentokrát však míří k jinému vyznění, když usiluje o pozitivní identifikaci, a dokonce i o přijetí určitého patosu. Přestože se Pfannova diplomová trasa opírá o LARP jako mobilizační strategii a politiku identit pojímá jako svého druhu RPG, poukazuje nakonec k východisku jak zmelancholie radikální levice, tak z cynismu současného umění.

Martin Pfann je absolventem Ateliéru environmentu FaVU VUT v Brně pod vedením Barbory Klímové a Matěje Smetany.

Vojtěch Märc