Martin Gračka

Martin Gračka (*1992) se zabývá především figurální malbou s přesahy do žánru portrétu a zátiší. Dlouhodobě se zajímá o elementární otázky malířského řemesla, jako je práce s čistou barvou, komplementárními barvami, práce s kompozicí, malířská gesta a zkratky. V jeho vyjadřovacím jazyce lze vysledovat inspiraci modernou a experimentální využití nejrůznějších stylů a manýr, nejsilněji je přítomný odkaz ke kubismu.

Náměty obrazů jsou široce rozkročené mezi všedními výjevy z každodenního života, městskými i přírodními scenériemi, ženskými akty, motivy z textů a názvů hudebních skladeb či filmů i postavami a scénami z počítačových her. Ve většině tematických sérií je zpravidla možné rozpoznat přítomnost humoru a nadsázky, s nimiž autor zvolené náměty uchopuje. 

Pro sérii maleb vzniklých v rámci diplomové práce si Gračka určil za východisko užití základních barev s mnohovrstevnatým pastózním nánosem vrstvy olejových barev, které tvoří až fyzickou strukturu obrazů. Autorovým cílem je mimo jiné prozkoumání podobností mezi grafikou videoher hraných kolem roku 2000 a modernistickými obrazy. Toto dobové ukotvení se promítá do formální stránky obrazů v podobě gest a malířských zkratek zachycujících nedokonalosti tehdejší počítačové grafiky a její technologické limity, ale také atmosféru, kterou díky těmto nedostatkům a specifické vizualitě hry z tohoto období vyzařují. Mnoho maleb evokuje scény ze světa thrillerů a hororových filmů a sdílejí tísnivou atmosféru a nehostinné prostředí s náznaky dramatu mezilidských vztahů a interakcí. 

Dosavadní výstavní aktivity Martina Gračky spočívají především ve skupinových výstavách a projektech v rámci místní nezávislé galerijní scény a site-specific autorských prezentací. Kromě studia malby v Ateliéru malířství 1 pod vedením Vasila Artamonova prošel také několika semestrálními stážemi v dalších uměleckých ateliérech na FaVU VUT v Brně, mj. v Ateliéru malířství 3 u Petra Kvíčaly a Břetislava Malého, Ateliéru tělového designu u Lenky Klodové a Karolíny Kohoutkové nebo Ateliéru herních médií u Vojtěcha Vaňka a Tomáše Hrůzy. 

Veronika Čechová

Světlo na hrudi

Mé výjevy z videohry Silent Hill (1999) mají být až na sílu plné temnoty, pocitu beznaděje, zoufalství a melancholie. Náměty se snažím vybírat na první pohled civilní, nudné, kdy se na obraze skoro nic neděje. Jemně a s důrazem na atmosféru a náladu, místo na explicitní vizuální prvky. Chci, aby každá obyčejná věc, jako je rostlina nebo kus nábytku, nesla tíhu toho světa. Hra má velice silný a emotivní příběh, který je vytržen ze svého původního kontextu. Není tak nutné pro diváka nutné znát předlohu, a dostává tak prostor k vytvořením si příběhu vlastního.

Mým cílem je nejen zachytit vizuální prvky z videohry, ale také evokovat pocity, jako by byl člověk v tomto děsivém světě přítomný. Pocity tajemna, strachu, beznaděje, osamělosti, temnoty a něčeho surrealistického. Zhmotnit tyto virtuální zážitky do fyzické podobnosti malbou. Můžeme se tak dívat na místa, na která jsme byli zvyklí se dívat pouze prostřednictvím monitoru kdekoliv a kdykoliv, nyní jsou však zprostředkované hmotou a můžeme se jich třeba i dotknout. Vytvořit malířskou formu, aby měla formální kvality, zvládala zprostředkovat esenci nedokonalé grafiky a zároveň vystihovala hororový svět.