Markéta Skalková

28. 4. 2024 vstupujeme do dialogu s nedokončenou diplomovou prací ve fázi rest-in-progress

ANNA: Když jsme dostali nabídku k napsání společného kurátorského textu k diplomové práci o odpočinku Markéty Skalkové, rozhodně jsme se nenacházeli ve fázi, která by odpovídala nastavenému tématu. Umělecká práce, tedy psaní e-mailů, vytváření náčrtů, dopisování si přes Messenger, SMS, Whatsapp, Telegram, Signal; příprava dalších událostí, návštěvy performancí, výstav. Příprava smluv, psaní závěrečných zpráv. Odpočinek, i přesto že se o něm hodně mluví, se do praxe pravděpodobně každého pohybujícího se na vodách umění či kultury dostává velmi těžko.

PETR: Jak hledat prostor k odpočinku v režimu, který je od rána do večera určený prací? Snažím se hledat a vytvářet trhliny, které narušují běžný pracovní čas. Někdy mi stačí na 7 minut vyjít z prostoru, protáhnout se, zavřít oči nebo si dát cigaretu. Někdy rychlý 20minutový spánek a někdy stačí jen v konverzaci změnit téma nebo jen poslouchat a nic neříkat. Ve sledu paralelně se překrývajících projektů jsou tyto trhliny absolutně nezbytnými, abych mohl pokračovat.

30. 4. 2024 je deadline odevzdání tohoto kurátorského textu

ANNA: Markéta Skalková se ke své instalaci Rest (work in progress) (2024) rozhodně neproodpočívala. A ani to nebylo jejím cílem. Výzkum odpočinku nutně prezentuje ve formě neukončeného díla – odpočinek je znovu a znovu prožívaný, vzpírající se definicím, pokusům o jeho uchopení.

PETR: Přemýšlet s dílem Markéty Skalkové znamená přemýšlet o funkci (uměleckých) prostorů, jejich přístupnosti, našich vlastních vztazích k odpočinku a představovat si spravedlivější svět.

15. 5. 2024 vstupuje do dialogu s nedokončenou diplomovou prací komise

ANNA a PETR: A co kdybychom si představovali*y svět umění bez nutnosti produkce artefaktů?

Galerii jako sdílený restspace? Ateliér jako co-resting místo co-working?

Lidi, kteří v galerii prostě nic nedělají? Sebe, jak každý den chodím do galerie zavírat oči a odpočívat s dalšími příchozími?

Veřejný prostor, ve kterém se nemusíme bát sdílet naši únavu a křehkost? Svoji představivost jako praxi, kterou ostatní respektují?

Naše pracovní podmínky, díky nimž se nemusíme neustále pohybovat na hranici vyhoření?

26. 6. 2024 vstupuje do dialogu s neukončeným dílem [možná knihou, možná instalací, velice pravděpodobně obojím] návštěvnictvo Domu pánů z Kunštátu

ANNA: Někde v prostoru diplomantské výstavy se velice pravděpodobně objeví (umělecký? estetický?) objekt. Ještě moc nevím, jak bude vypadat (asi jako kniha, spolu s něčím měkkým, do čeho se dá zabalit), ale i tak je jasné, jak ho chci na tomto místě představit: jako nástroj, který vy, návštěvnictvo Domu pánů z Kunštátu, můžete převzít a využít.

PETR: Sednout si do blízkosti díla, dýchat pomalu. Přijít v čase, kdy tu nikdo jiný není. Sednout si a pustit si oblíbený podcast, který nemá s výstavou nic společného. Dát si tu schůzku místo oblíbené kavárny. Sníst si tu oběd. Protáhnout si tělo. Odpočinek je prostředkem pro imaginaci, prostředkem pro vytváření našeho vlastního prostoru.

Autorstvo: Anna Chrtková a Petr Dlouhý