MAEDEH HOSEINI

Where Memory Dwells

Fine Art and Design

Výřezem do stěny odhaluje tvoje dílo v galerii skryté okno. Jakým způsobem tuto intervenci chápeš? Jde spíše o archeologické gesto, které místu navrací jeho paměť, nebo jde o narušení bílé krychle coby neutrálního výstavního prostoru?
Nápad s vysekáním přišel, když jsem si všimla, že na fasádě domu je zvenčí viditelné okno. Je vidět pokaždé, když procházíš centrem, ale kvůli falešné zdi zcela ztratilo kontakt s interiérem. S tím, jak se vyvíjel můj výzkum na téma migrace a fyzického místa, jsem čím dál více chtěla znovu aktivovat prvotní tělesnou zkušenost tohoto místa, která původně spoléhala právě na okno a jeho vztah k ulici. V tomto smyslu akt sekání a znovuodhalení toho, co zde už jednou bylo, vyvolal pocit fragmentace, který se současně pojí se změnou místa žití. Ačkoliv akt narušení se může zdát jako polemika s konceptem bílé krychle, můj hlavní záměr spočíval v přístupu k tomuto oknu jako k elementu přechodu; měl vytvářet dialog s místem a změnou, spíše než aby fungoval coby neutrální výstavní prostor.

Ve svém shrnutí zmiňuješ koncept chybného místa – na jedné straně ho pocitově vnímáš jako alternativu k pevnému domovu, na straně druhé jako stav naprostého vykořenění. Jak tento život na chybném místě podle tebe formuje naši identitu a schopnost vytvářet si nové vazby?
Myslím, že sama sebe chápu jako přechodný subjekt. Silně se identifikuji s tím, co Lucy Lippard napsala ve své knize The Lure of the Local – že změna místa žití je pro mnohé z nás normou a že si vytváříme k místům pouze přechodné vazby. A nakonec i k lidem a příběhům. Rozsah témat – od stabilního domova po ztrátu místa žití – může v současném světě a éře přesahovat jakoukoliv výhradní perspektivu a může se jevit i patologicky. Mě zajímá, jakým způsobem zkušenost ztráty domova funguje coby jistá tranzice – když touto zkušeností procházíte vědomě či z nezbytí, nacházíte se na poloostrovech vykořenění, ale zároveň své vlastní místo neztrácíte zcela.

Jakým způsobem ve své práci nahlížíš vykořenění [displacement]? Co tě tak fascinuje na vztahu mezi fyzickým pohybem a pocitem, že se nikdy zcela neusadíš?
Vykořenění vnímám jako něco, co je samotnému bydlení bytostně vlastní. Obě má bydliště – jedno v Iránu, druhé zde v Brně – jsou k sobě otočená okny. Ve své práci se snažím zachytit přechodnou a roztříštěnou povahu vykořenění; chvíle, kdy člověk ztrácí svou celistvost a místo toho se cítí dezorientovaný a uvízlý v jakémsi limbu. Fascinuje mě, že jak usedlost, tak existence v pohybu vytvářejí určité vlastní formy sounáležitosti. Myslím, že bytostně toužíme někam patřit, ať už jsme kdekoliv.