Lenka Zadražilová

Nejstarší písemné zprávy o malířství nalezneme ve starém Řecku. Na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem zde působil malíř Zeuxis, známý realističností svých výjevů. Žádný z nich se nedochoval a vše, co o nich víme, nalezneme v několika anekdotách Xenofona, Aristotela nebo Plinia Staršího. Zeuxis ve schopnosti napodobit přírodu soutěžil s dalšími umělci. Zatímco namaloval hroznové víno tak realisticky, až se na něj slétali ptáci, jeho kolega Parrhasios na svém obraze vytvořil drapérii natolik přesvědčivě, že se jí zvědavý Zeuxis pokusil odhrnout. „Oklamal jsem ptáky, mne samotného však oklamal Parrhasios,“ vložil Plinius malíři do úst. Historka není vtipná, popisuje však ambici určitého typu malířství natolik přesně, až se k ní vraceli učenci následujících tisíciletí.

Při seznamování se s diplomovým projektem Lenky Zadražilové jsem notoricky známý příběh nemohl dostat z hlavy. Nebylo by nejlepší pro diplomantku vytvořit novodobou anekdotu? Její objekty nemají pobavit, obsahují však v sobě originální paradox – přesněji tautologii – která si o podobný přístup říká. Pokusím se tedy o nevtipnou, ale pokud možno přesnou „malířskou“ anekdotu:

Na FaVU v roce 2024 diplomovala Lenka Zadražilová. Na škole byla známá svým analytickým přístupem, zájmem o konceptuální umění a prach. To se projevilo i v její diplomové práci: vystavila subtilní objekty s téměř přehlédnutelnou kresbou na povrchu. Během obhajob na ně členky a členové diplomové komise dlouho mžourali. Až z názvu práce poznali, že umělkyně z dřevěného prachu na dřevěnou desku vytvořila strukturu dřeva a do výtvarného umění tak převádí koncept tautologie. Externí členka komise podotkla: „Je to vlastně iritující. Ačkoliv tautologii definujeme jako sdělení bez informační hodnoty, tohle dílo ukazuje dřevo hned jako trojí, vzájemně se umocňující sdělení: jako materiální substanci, destilát času a estetický znak. To jsem opravdu nečekala.“ Do notýsku si u jména Lenky Zadražilové rozčileně udělala vykřičník.

Autor: Tomáš Pospiszyl