en < zpět

Kristýna Kazdová

Moje práce se odvíjí převážně od kresby a jejích možných formálních přesahů. V tvorbě využívám kresby a grafických technik k vytváření prostorových objektů a objektových instalací, které často tematizují téma kresby samo o sobě. Druhým podstatným bodem v mé práci je otázka materiální formy a její cirkularity. Dívám se na svět jako na shluk recyklujících se materiálních prvků, které neustále rotují v nekonečném kombinatorickém množství podob. V tomto světě neznamená zánik konec, ale otevírá prostor pro nový začátek.

Pracuji převážně s kresbou a klasickými grafickými technikami. Často využívám specifické nalezené přírodní objekty, které přetvářím nebo vkládám do svých instalací.

mail: kazdovak@gmail.com

Stuff That Can Make Me Sad

Současný individualismus se dotýká takřka každého rysu podoby života dnešního západního světa. Hodnoty přebíráme zvnějšku a odcizujeme se smyslu vlastní práce a existence samotné. Jsme vyčerpaní neustálým prouděním nespočetných možností, na které většinou nemůžeme ani dosáhnout. Tyto neviditelné jevy postupně infiltrovaly i do soukromých a intimních sfér, kde nenápadně přebraly moc nad lidskou každodenností a vyústily ve všeobjímající společenskou úzkost jako syndrom éry vyprázdněného individualismu a konzumního spektáklu. S tím souvisí i ignorace a pocit osobního neohrožení i v tak dalekosáhlých problémech, jako je například hrozící environmentální krize. Máme absolutní svobodu možností, jsme podřízeni a zavázáni jen sami sobě. Nutkavé pocity úzkosti a osobního nepohodlí se objevují jako diagnóza vlivu komplexních politických a sociálních struktur.

Projekt Stuff that can make me sad tematizuje obsahový rámec pocitů tělesné nekonformity, úzkosti a nutkavých pocitů mentálního nepohodlí a nestability. Tyto pocity v práci označuji za následek výše zmíněných politických a sociálních vlivů. Do určité míry vycházím ze subjektivního pocitu nepohodlí ve svém vlastním těle. Pro vykreslení svých tezí používám motivy rozpadajících se lidských těl a jejich následné spojování se a utváření nových vizuálních celků. V kresbách spojuji části lidských těl s různými organickými prvky, především s rostlinnými segmenty. Okamžik opětovného stvoření a rekompozice je pro mě důležitý. Materiálová přeměna zobrazuje cyklický pohyb, recyklaci, materiálovou transformaci. Vnímám v tom zprávu o nedůležitosti materiálních věcí a formální podoby samotné. „Nosíme v sobě celý svět, protože jsme jeho součást.“