KATEŘINA SVOBODOVÁ

Křehkobýl

Ateliér malířství 3

Ústředním předmětem tvé práce Křehkobýl je staročeský vrkoč. Co to vůbec je a jakým způsobem tento objekt aktualizuješ? 
Vrkoč je staročeské tradiční obřadní pečivo, které s sebou nese velkou symboliku slunce, rituálního obdarování a osobní modlitby vyřčené do budoucna. Nebyl určen ke konzumaci, sloužil jako dar. Byla mu přikládána velká míra magičnosti.
Je mi blízká DIY vizualita a zastoupení spirituality v objektu a obraze. Proto jsem se snažila najít balanc mezi střídmostí (s její tajuplností) a původní tradiční formou objektu. Tuším, že samotné vytváření obřadního objektu může být velmi silným soudobým rituálem. Propojila jsem v něm látku, symboliku proplétání, drobné ornamentální pečivo, oheň i různé způsoby použití vosku. V každém případě se tento vrkoč spolu s obrazy, se zahradou keramických jablek – nositelů bílého světla – stává součástí organického celku. Vrkoč je darem pro dávného i budoucího Křehkobýla.

Je pro tvou práci důležitý rituál? Darování vrkoče mělo historicky jakýsi obřadný charakter.
Určitě, ať už se bavíme o jakékoliv formě rituálu. Líbí se mi vytvářet scenérie, jež mohou hlouběji sdělit jistý prožitek, který během tvorby i mimo ni zažívám a se kterým se rituál neodmyslitelně pojí. Postupné sžívání a seznamování se s tímto půvabným zvykoslovným předmětem mě provedlo krajinou, jíž chci procházet dál.

V tvé práci se objevují řasené látky, včelí vosk, keramika… Jaký máš k těmto materiálům vztah?
Přijdou mi fascinující, protože nabízejí různé způsoby, jak skrze ně nahlížet na vnitřní i vnější prostředí. Skrze tyto matérie může docházet k hlubšímu spojení se sebou samým i s okolním prožíváním světa. Teprve se s nimi seznamuji a je pro mě důležité, že mi pomáhají si jimi i sebou projít a nějak je uchopit. Materiály ve mě evokují klid a zpomalení, které zachycuji i ve svých malbách. Bílá opalovaná látka střídmého charakteru vystoupila z obrazu do prostoru. Měla jsem pocit, že maluji… ale látkou!
Červené jablko – v mém případě keramické – tyčící se na vrcholu značí přítomnost slunce v čase zimního slunovratu, kdy lidé potřebovali cítit přítomnost přesahující spirituální síly víc než v jakékoli jiné části roku. Zima byla těžká, chladná a plná obav o budoucí vyžití. Kvůli tomu se lidé choulili do svého nitra a volali po slunci jako živoucí energii, volali po návratu světla. Proto pro mě byla zkušenost vytváření jablek – jako poselství příchodu tohoto budoucího světla – důležitá. Včelí vosk a keramika jsou materiály, kterých si velmi vážím a vnímám je velmi smyslově a hapticky. S včelím voskem v obrazech pracuji a nechávám ho z nich místy přiznaně prostupovat.