Kateřina Šillerová (* 1996) se dlouhodobě zajímá o vnitřní procesy a skladbu organismů, zkoumá spolupráci jednotlivých částí uvnitř lidského těla, na které se snaží nazírat z jiné perspektivy než současná medicína. Pracuje s představou, že vědomé mohou být i mikroskopické části našich těl, což nám dává možnost hlubšího poznání sebe sama na imaginativní úrovni, která je pro autorku stejně zásadní jako exaktní přístupy. U svých prací a úvah vychází z transhumanismu, myšlenkového směru založeného na pozitivním přijetí technologií, které přirozeně srůstají s lidskými těly za účelem zvýšení jejich efektivity. Tento posthumanistický směr ve své tvorbě Šillerová spojuje s panpsychismem: s názorem, že duševno je základem všech jsoucen. Těžištěm její práce jsou kresby sloužící jako zdroje pro rozvedení témat do dalších médií, jako je nejčastěji objekt či instalace, s občasným využitím videa a textu. Materiál, který volí pro své objekty, má zásadní výpovědní hodnotu, odkazuje na osobní téma nemoci a očišťování, proto většinově využívá kosmetické či chemické substance, jež se pojí s péčí o tělo. Postup práce s těmito materiály, tekutinami a látkami, které míchá, rozpouští a vaří, aby tak docílila kýženého výsledku, se často podobá alchymii. Ve své tvorbě Šillerová postupně rozvíjí vlastní pojem tzv. buněčné spirituality, totiž že spiritualita je vlastní i samotné buňce v lidském těle.

Její diplomová práce s názvem Inner Matter (2023) se věnuje hledání způsobů, jak navázat kontakt s naším tělem, které je navzdory své fyzické blízkosti pocitově daleko, ve smyslu našeho chápání jeho impulzů a mechanismů, na jejichž základě funguje. Instalace rozvíjí představu, že stejně jako je člověk emocionální bytost, jsou emocionální i mikroskopické části, ze kterých se skládá lidské tělo. Hlavním výsledkem jsou mýdlové vitráže, objekty vytvořené z mýdlové hmoty, které Šillerová připodobňuje ke skleněným plochám s náboženskou tematikou. Objekty založené na symbolickém vztahu lidského těla – svaté figury jsou pro ni metaforou k nazírání na atomy a buňky jako na svátosti uvnitř našich biologických těl. Zdrojem pro mýdlové hmoty jsou přitom kresby využívající vizualitu vědeckých ilustrací, která je do určité míry imaginativní, ačkoliv je přijímaná jako exaktní. V instalaci použité umělé světlo na sebe bere význam svatého, a i když je technické, má pro Šillerovou transcendentální charakter. Instalace vytvářející kompaktní prostor ke koncentrovanému vnímání vnitřní skladby těl zrcadlí a rozvíjí autorčin pojem buněčné spirituality, kdy vědecké a spirituální může existovat společně.

Kateřina Šillerová je absolventkou bakalářského studia
v Ateliéru kresby a grafiky u Svätopluka Mikyty na FaVU VUT
v Brně. Na stejné univerzitě je diplomantkou v Ateliéru tělového designu pod vedením Lenky Klodové. V roce 2019 studovala na drážďanské Hochschule für Bildende Künste. Byla součástí skupinových výstav Über das jucken, Alte Feuerwache Loschwitz, Drážďany (2019); Jednou jsem přitiskla ucho ke stromu, do kterého ťukal datel, galerie Umakart, Brno (2020); Empire: Behind, Galerie FaVU, Brno (2020); VIZ, SEFT, Brno (2022). V roce 2021 se Šillerová účastnila rezidence v C. Rockefeller Center for the contemporary Arts, Drážďany.

Anežka Chalupová