KARYA ÖNER

The Self as Heterotopia

Fine Art and Design

The Self as Heterotopia se vztahuje ke konceptu heterotopie, jak ho na- stínil Michel Foucault – jde o „prostor v prostoru“, který nabízí alternativu k původnímu prostředí a současně zrcadlí své okolí. Jak pro tebe médium koláže tento koncept zprostředkovává a rozvíjí?
Koláž pro mě vždycky byla terapeutickou metodou. Její vlastní omezení mi paradoxně dávají pocit svobody, umožňují mi pracovat v rámci jistých mantinelů a zkoumat nové možnosti. Projekt začal posunem v uvažování: spíš, než abych se zaměřovala na konečný výsledek, začala jsem se více zajímat o intuitivní část procesu: skrze fragmenty budovat prostorové vztahy, nechat práci organicky vyvíjet. Ve Foucaultově koncepci heterotopie tyto prostory staví na systémech a hierarchiích, které se liší od těch ve vnějším světě. Koláž je eklektická a v zásadě fragmentární technika a tyto podmínky tedy formálně reflektuje – zlomy, paradoxy a vrstvené struktury zrcadlí fragmentovanou, různorodou povahu heterotopických prostor, v nichž může koexistovat více
prostorových logik naráz.

Původní zdroje koláží jsou tak fragmentované, že mám problém v nich cokoliv rozpoznat. S jakými motivy pracuješ a nakolik je pro tebe důležitý jejich původ?
V předešlé práci jsem používala smíšená média – nalezené vizuály jsem propojovala s malbou. Takto jsem je dekonstruovala a tvořila v podstatě malířské kompozice. V této fázi pro mě původ vizuálů ještě nebyl důležitý, ale pro diplomovou práci jsem svůj přístup posunula a začala používat vlastní fotografie. Původ vizuálů zůstává fragmentovaný, ale už trochu více viditelný a dohledatelný. Fotografie pocházejí z míst, která jsou pro mě osobně významná a která jsem chtěla přetvořit do vrstevnatých, heterotopních atmosfér. Využívám i plexisklo, jímž vizuální materiály překrývám a zdůrazňuji jejich pomíjivý charakter – jako pohyby, které se před námi odehrávají, ale které nelze plně zachytit. Snažím se evokovat spíše kolektivní dojem: pocit něčeho, co je nám blízko, ale přitom neustále mimo dosah, skoro jako iluze.

Použití plexiskla a videoprojekce dává tvé práci prvky transparentnosti a zrcadlení a dělá z ní komplexní instalaci. Pomohl ti tento posun objevit v ní nějaké nové aspekty?
Využívání těchto materiálů a médií mi dovolilo uchopit celou práci jako celistvé dílo. Chtěla jsem, aby se pohyblivé i statické obrazy propojily a společně interagovaly. Video obsahuje vrstvené, kolážovité sekvence a společně s plexisklem vytváří proměnlivou atmosféru a barvy. Průhledné povrchy sem vnášejí zrcadlení a překryvy, a koláž tak rozšiřují do okolního prostoru. Formát instalace mi pomohl pochopit vlastní praxi celistvěji, nemusela jsem se zaměřovat na jednotlivé vizuální aspekty, což lépe odpovídá mému záměru vytvořit skutečně imerzivní prostor.