Jan Bražina
Jan Bražina (* 1997) pracuje s hmotou a prostorem, kromě tradičních materiálů používá zejména textil a nalezené oblečení, které dále upravuje. Jeho práce spočívá v úpravě materiálu spolu s hledáním vztahovosti a významu, které se promítají do instalací. Ty mají často scénografickou podobu, do níž diváctvo vstupuje a stává se její součástí, zároveň je v nich však důležitý detail a formální řemeslné zpracování. Jeho díla zahrnují také médium videa a performance.
Bražina zpracovává téma vztahovosti těla a skrze kůži jeho nejbližších vrstev, oblečení či kostýmu. Tělo a jeho vrstvy v jeho pracích fungují jako ukazatelé vzájemnosti, emocí a symbolů. Vychází z osobní introspekce, vzpomínek a vlastního pozorování mezilidských vztahů. Oblečení a kostým jsou pro Bražinu nástroji komunikace a vynalézáním proměnlivé identity, jeho končetiny a fragmenty morfují do dalších organických struktur a prostorových vztahů. Jeho tvorba může být označena jako queer nejen na základě osobní zkušenosti, ale i proto, že tělo a lidský subjekt chápe mimo normativní kategorie, vznikající z vědomé provázanosti se světem fungujícím mimo binaritu. V rámci výstavy diplomových prací prezentuje své závěrečné dílo love rhymes with fuck you (2023).
Jan Bražina je absolventem Ateliéru sochařství 2 FaVU VUT v Brně. Absolvoval několik stáží, vyjma dalších ateliérů na FaVU (Ateliér video) také v ateliéru Sochy a K.O.V. na pražské UMPRUM. Účastnil se několika samostatných i skupinových výstav v zahraničí, například v Lipsku (galerie KUB), Praze (galerie Jednadvatři) či v Bukurešti. Kromě toho se podílel na mnoha dalších kolaborativních projektech na poli performance, scénografie a jiných mezioborových projektech. Absolvoval umělecké rezidence v Praze, Vídni a jinde.
František Fekete
love rhymes with fuck you
Ve své práci zhmotňuji osobní prožitky, vzpomínky a představy o budoucím životě. V souvislosti s nimi dále tematizuji i heteronormativitu vztahů diktovanou společností mladým lidem. Ve své tvorbě se uvedenými tématy zabývám prostřednictvím intuitivní práce s textilem, kdy se snažím skrze tento materiál vyjádřit své pocity, ve kterých tíhnu k domácímu a klidnému zázemí. V průběhu minulého roku jsem začal s projektem, který původně nesl název Hydroponic Love, v němž jsem se vypořádával s vlastním selháváním ve vztazích a budoval pouto k neživým předmětům za účelem ukojení své touhy po lásce. Skrze tuto etapu jsem postupně rozvinul své téma a rozpracoval představu o lásce, která může přecházet až v nebezpečnou posedlost. Projekt se nakonec rozšířil na čtyři části, ve kterých jsem rozpracoval několik podtémat, která se již nevěnovala jen mým osobním tužbám a selháním, ale i s nimi souvisejícímu širšímu společenskému kontextu.