Jakub Matušek

Nesociálna sieť (2024) Jakuba Matušeka existuje v prostoru jako nenápadná struktura. Může viset, fungovat jako přehoz, závěs nebo umělecké dílo vypnuté na stěně. Diváka upoutá přesnou a přísnou strukturou, a když přijde blíž, rozezná panáčky, držící se navzájem ve své vlastní fyzické síti. Paralela se životem v online prostoru je jasná. Jakub nepotřebuje o svém díle psát ani mluvit, byla by ale škoda nezmínit i další vrstvy.

Jakub k nástrojům přistupuje zcela pragmaticky – je mu jedno, co se mu dostane do ruky. V Africe by asi pracoval s vršky od sprejů a vyřazenými klávesami, které by sestavoval do velkých struktur jako zimbabwský autor Moffat Takadiwa. Studuje ale v Brně a jako technooptimista beze zbytku využívá moderní vybavení dílen. Polymerový 3D tisk do UV pryskyřice Jakub v duchu své sochařské urputnosti zkoumá a vylepšuje. Lehkovážně se přitom zříká rukodělného procesu. Nastartovaná 3D tiskárna je smlouva s ďáblem připravená k podepsání. Jakub se tomu směje, nepotřebuje rukopis ani prezentaci ega, potřebuje si projít dobrodružným procesem s umanutostí středověkého alchymisty. Tiskne postavy předpřipravené počítačovým programem. V jediné poloze, v jednotné šedi.

Říká, že to nejsou vojáci, spíš avataři. Neválčí, netváří se, netrpí. Jsou všichni stejní. Ale já vidím vojáky a vidím potenciál vojska, které by mohlo bořit a plenit. Pomocí výkonných strojů na fakultě mohl vytvořit celé bojující armády, zrekonstruovat bitvu u Slavkova, splnit si dětské sny o bitvách na kobercích. Zárodky těchto válek nechal napoleonsky vyhasnout na svém ponku s krutostí vojevůdce.

Po vytvoření avatarů v zápachu 3D tisku nastává fáze meditace. Tak jako Daniela Mikulášková steh po stehu tvoří svoje plátna, přidává Jakub kroužek po kroužku další a další figurky, týdny je spojuje, dokud z nich neuplete svůj vlastní umělecký hi-tech svetr. Svůj originální příspěvek do aktuálních trendů starých dobrých ručních prací. Jakubova cesta od kameničiny ke konceptu je pracná, ale radikální a osvobozující.

Hra na vojáčky skončila. Ve finální struktuře jsou všichni provázaní se všemi, navzájem však o sebe nejeví sebemenší zájem. Možná je to větší horor než veškeré válečné výjevy, možná že vidíme obraz poslední bitvy lidstva o holou existenci. Křehkost sociálních sítí zboří první blackout, přijdeme o všechny domnělé kamarády, zastaví se i produkce vojáčků na 3D tiskárnách. Jakub to nebude řešit, bude klidně pokračovat prací v kameni, kterou svou sochařskou dráhu začal.

Autor: Hynek Skoták