Jakub Dvořák

Kdo najde...

Říká se „kdo hledá, ten najde...“.

Když se hledá a objevuje ve dvou, je pole pro sdílení všech stupňů zkušenosti otevřené. A když se hledání a objevování transformuje ve společné malování, nikoliv vedle sebe, ale

na jednom obrazovém formátu, pak vzniká záznam této zkušenosti, který je výsledkem dialogu. Obraz jako dialogickou formu více autorů známe z dějin umění. Většinou se však jednalo o příležitostné epizody, experimenty nebo spontánní projevy probuzené extatickým okamžikem (krásným příkladem mohou být novo-divoké expresivní etudy Waltera Dahna a Jiřího Georga Dokoupila z první poloviny 80. let). Jakub Dvořák představuje „svou“ diplomovou práci jako cílenou kolaboraci mezi malířem (Jakub Dvořák) a malířkou (Michaela Nováková). Spolupráce započala v roce 2023 a od té doby kontinuálně pěstována a systematicky rozvíjena. Průsečíkem blízkosti je východisko v plenérové malbě zákonitě spojené s vycházkami do městských exteriérů a příměstské krajiny, do míst, kde periferie ladně přechází ve volnou či kulturní přírodu. Spolupráce tohoto druhu předpokládá společný zájem. Vytváří obraz jako názorovou a výrazovou množinu dvou autorských identit. Podstata autorství se mění. Tím se ale proměňuje i interpretace díla, které je sdružením a prolnutím dvou svébytných světů, jež jsou však mile spřízněné.

Tématem společné reflexe je prostředí maloměsta. Organismu, který má svá pravidla, své tempo, svou tvář. Banalita a všednost je tu zároveň zklidňující i zneklidňující. Záleží na úhlu pohledu, na zkušenostní výbavě a také na citlivosti diváka. Dialogické obrazy Jakubadvořákamichaelynovákové (řazení podle formálního vztahu k autorství diplomové práce) s odstupem, lehkou ironií a často střízlivě zpřítomňují náladu rozvahy, opatrnosti a pohodlí „městečka na dlani“. Atmosféra bezčasí, v němž vznikají malé i velké, hezké i ošklivé konstelace věcí, prostorů a míst. Zdá se, že na Vysočině se zakládá nový proud pěstující bezprostřední vztah ke krajině, ale i k její paměti. V této souvislosti by neměla být zapomenuta jména, která toto rašící podhoubí vyživují svou inspirací, např. Jaroslav Grodl, Petr Gruber, Ester Knapová nebo izraelská skupina The New Barbizon.

Autor: Petr Vaňous