CLARA GOLDENSTEIN

Further East, as Dusk Falls

Fine Art and Design

Mám pocit, jako by pro tebe sběratelství bylo způsobem vztahování se ke světu – typem pozornosti vůči fragmentům a stopám. Jakým způsobem uvažuješ o paměti nalezených materiálů a o významech, které nabývají po vyjmutí z původního kontextu?
Opravdu věřím, že objekty mají jakousi auru. To je přece také důvod, proč nás některé přitahují a jiné odpuzují… Mám na mysli střípky předešlýc příběhů, cest, prostředí, které se zjevují skrze jejich materialitu – to mi přijde nejzajímavější. Nemusím kupovat nový kus dřeva, protože práce s tím, který jsem někde našla, dává mému dílu počátek a od prvního momentu má vlastní
vrstevnatost. Je to jako držet v rukou objekt, který mi okamžitě něco sděluje. Moje práce přichází jako odpověď na tyto reminiscence a já přidávám vrstvy pocházející přímo ze mě. Dílo se stává dialogem mezi mnou a vzpomínkami, tvořícími povrch objektu. Pracujeme tedy společně.

Identitu chápeš jako vystavěnou z fragmentů a spojení. Jak tuto její fragmentaci vnímáš v kontextu současnosti?
Fragmentace asi patří k současnosti. Informace a různé afekty se k nám dnes dostávají stejně tak zdaleka jako z opravdu strašné blízkosti. Myslím, že budování identity v naší roztříštěné současnosti může spočívat v pochopení této struktury a v naší schopnosti si s ní hrát. Hra asociací je v takové situaci přirozenou reakcí… Asociace používáme k vytváření významu, abychom dovedli strávit ten obrovský objem rozdrobených informací, jimiž jsme atakováni. Zároveň by měl existovat nějaký prostor pro uzemnění, pro spojení s něčím, co se nás hluboce dotýká. Tuto metodologii asociací chápu tedy také jako proces hledání toho, co nám v této fragmentované, zahlcující realitě „sedne“, a současně ve tvorbě vlastního „autonarativu“.

Mám dojem, že sběratelství je pro tebe zdrojem útěchy. Je pro tebe někdy proces samotného hledání a sbírání důležitější než výsledný objekt?
Hledání a sbírání mi jistým způsobem odhalilo mnoho o mě samotné – a to je asi zdrojem útěchy. Příjezdem do střední a východní Evropy jsem například objevila jistou osobní identitu. Na začátku to bylo složité, protože jsem nedovedla přesně pojmenovat, v čem ten nový pocit spočíval, ale pak jsem si ze stěn a poliček svého pokoje postupně vytvořila inventář. Šlo o součást tohoto procesu budování identity, který může být velmi ambivalentní: na jednu stranu uklidňující, ale také trochu děsivý. Hledání objektů na bleších trzích mě nějakým způsobem přivedlo k intimnímu procesu hledání, protože sbírané objekty mi ukázaly vazby mezi vlastní
identitou a touto zemí. Najít v brněnském obchodu Zlevněnka stejnou vázu z modrého skla, jakou měla moje babička doma v Rio de Janeiru – z toho jsem dostala prapodivnou, krásnou závrať…