Berta Myslivcová

Kdepak kolo, písmo je nejdůležitější vynález lidstva. Posíleno knihtiskem a internetem tvoří základ civilizace. Typografické písmo se dnes navrhuje jako digitální font pro sazbu na počítači. V rámci pár kilobytů obsahuje každý font přesné nákresy kontur pro stovky znaků (písmen, číslic, symbolů). Váš oblíbený časopis, formulář daňového přiznání či zpráva od sestřenice z třetího kolene, co vám včera přišla na telefon, by bez písma neměly smysl.

Každý znak, který přes klávesnici vysázíme na obrazovku a případně i na papír, musel někdo nakreslit, každý samostatně, s přesností na tisíciny milimetru, čitelně a jednotně. Tvorba písma je zvláštní obor, který, podobně jako třeba vědecká ilustrace, může působit dojmem, že v něm nezbývá prostor k osobnímu vyjádření, k autorskému výrazu, k umění. Nic nového se nakreslit nedá! Podoba písmen je přece jasná! Už máme Arial! Naštěstí to není pravda a všichni, co jsme si v páté třídě vymysleli vlastní rukopis, to moc dobře víme.

Nicméně navrhnout nové typografické písmo je úplně jiná liga. Berta Myslivcová se navíc snaží nepřebírat cizí řešení a hledá vlastní výraz. Přes obkreslování, přímočaré deformace a experimenty s kaligrafií se důvěrně seznamuje s principy každého znaku a propracovává se k vyzrálejšímu a klidnějšímu návrhu delikátního knižního písma. Znaky, které se na první pohled mohly zdát jednoduché, v sobě odhalují překvapivě komplexní detaily a vztahy. Každé písmeno se v textu opakuje, a tak nepřesnosti bijí do očí. Otrocky geometrická přesnost bije ale do očí ještě o to víc. Lidský zrak vidí zkresleně a písmařka s tím musí počítat a kresbu opticky kompenzovat. Návrh kvalitního písma tak trvá měsíce. A pokud do něho chcete vložit kousek sebe, trvá to ještě déle, protože se stejně jako Jiří Schmitzer musíte ztratit, abyste se zase našli.

Autor: David Březina