Barbora Ilič (*1993) vytváří videa a prostorové instalace, pro jejichž celkové vyznění a emocionální náboj je nezřídka stěžejní hudební slož- ka a lehký podtón (sebe)ironie. Důležitým motivem v její tvorbě jsou kulturní, společenské a politické události a systémy v zemích bývalé Jugoslávie, zejména Srbsku, kde umělkyně žila. Napříč jejími uměleckými výstupy lze sledovat práci se specifickou symbolikou a estetikou oblasti tzv. Balkánu a také kritickou reflexi romantizované nostalgie po 90. letech minulého století jakožto času svobody a proměny spojené s nadějí ve světlé zítřky, než se mohly naplno projevit dopady nového společenského uspořádání s dominantním vlivem kapitalismu.

Snové a uvolněné „spojení nespojitelného“ v podobě kombinování popkulturních i čistě vizuálních odkazů na místa a situace, které autorku inspirovaly, se zhmotňuje v různých podobách: ať už jde o její vlastní umělecké projekty, výstavy, jichž je kurátorkou, nebo prostředí pro návštěvnickou interakci na rozmezí umění a zábavně stráveného volného času s přáteli, jako je tomu v případě baru/kulturního prostoru SPLIT, který spoluzaložila v roce 2019 v pražských Holešovicích a jehož existenci předčasně ukončil dopad restrikcí v době koronavirové krize. V roce 2022 pak spoluzaložila v prostoru někdejší galerie SOLO offspace nezávislý brněnský výstavní prostor Cejla. Cílem Cejly je vytvořit kurátorský kolektiv a platformu, která poskytne nový výstavní a vzdělávací prostor zaměřený pře- devším na studenty*studentky i čerstvé absolventy*absolventky uměleckých a uměnovědných oborů. Nově je Ilič také součástí kolektivu Ugly Brno, který se zabývá gentrifikací města Brna.

Diplomovým projektem Barbory Ilič je krátký autofikční film Barbara: The Weltschmerz Musical (2023). Skrze postavu cizinky-umělkyně s příznačným jménem Barbara poukazuje na intimní úroveň fenoménů, které utváří vztah tzv. Západu k tzv. Balkánu. Ten je v tomto případě zastoupen exjugoslávským prostorem, a to zejména nynějším Srbskem. Práce se tak skrze téma jugonostalgie dostává k otázkám dekolonizace vlastní identity, k reparativnímu obratu v umění a problematice toho, k čemu se vůbec můžeme ze své, téměř vždy nějakým způsobem privilegované, pozice vyjadřovat.

V roce 2022 byla nominována do soutěže Jiné vize CZ festivalu PAF Olomouc, který si dlouhodobě klade za cíl vytvářet povědomí o českém pohyblivém obraze: hraničních formách na pomezí animace, experimentálního filmu a videoartu. Za svůj krátký snímek Platonic Breakup (2022) získala cenu diváků. Svou tvorbu Ilič doposud představila především na skupinových výstavách a projektech v rámci české a srbské nezávislé galerijní scény. Před studiem umění se věnovala společenským vědám, bakalářský titul získala na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a poté pokračovala ve studiu nových médií na Ústavu informačních studií a knihovnictví na téže univerzitě. Je absolventkou Ateliéru videa FaVU VUT v Brně u Martina Mazance a Jana Šrámka.

Veronika Čechová