ANNA SPÁČILOVÁ

Práh/Prahovost

Ateliér fotografie

Tvé diplomové video, doplněné o instalaci nalezených objektů, se točí kolem témat všednodennosti, rutiny, soukromí, ale i blízkosti a péče. Jakou situaci jsi sledovala?
Sledovala jsem především organické, každodenní bytí mého dědy a prostředí, v němž se pohybuje. Zajímalo mě, jak funguje, či nefunguje, jeho běžný denní rytmus, ale i vztahy a situace, které kolem něj vznikají. Nesledovala jsem jen jeho, ale i babičku, která se o něj stará, sebe jako pozorovatele celé situace, drobné rozhovory, zvláštní momenty, ticho, odložené věci, atmosféru místa. Vše, co nás tvoří a spojuje.
Nešlo mi o vytvoření klasického portrétu člověka ani o dokumentární zachycení. Zajímala mě spíše přítomnost určitých jemných situací, které by za normálních okolností mohly působit zanedbatelně nebo obyčejně, ale při delším pozorování se stávají zvláštně intenzivními. Roli proto hrají i nalezené objekty a materiály přenesené z původního prostředí. Schované pod vrstvou igelitu – dotek, přímý kontakt, ale ne tak úplně.

Je pro tvou tvorbu zásadní osobní vztah ke zkoumaným situacím a prostředím? Pracuješ někdy – nebo umíš si představit práci – i v prostředí, které tolik neznáš?
Osobní vztah mi umožňuje být v situaci déle, citlivěji a přirozeněji. Nemám potřebu inscenovat velké situace, spíše se snažím být přítomná a zachytit moment, který vznikne sám. V osobním prostředí zároveň často vzniká zvláštní směs lehkosti, humoru, trapnosti i citlivosti, která mě zajímá. Nemyslím si, že by prahovost byla vázaná pouze na osobní nebo známé prostředí. Naopak mám pocit, že se může objevit kdekoliv. Záleží spíše na způsobu pozorování a otevřenosti vůči situacím. Umím si představit pracovat i v úplně neznámém prostoru nebo s neznámými lidmi. Možná by tam ale vznikal jiný druh prahu – například mezi cizím a blízkým, mezi pozorováním a vstupem do situace.

Co rozumíš pojmem prahovost, který je pro tuto práci tak důležitý? Dařilo se ti během natáčení držet se záměru, nebo se během pozorování a zaznamenávání příběh proměňoval a zavedl tě na nějaká neočekávaná místa?
Je to moment, kdy se něco obyčejného na chvíli stane zvláštním, intenzivním nebo těžko uchopitelným, aniž bychom přesně věděli proč. Může jít o detail, atmosféru prostoru, zvláštní větu nebo trapnost situace. 
Během natáčení se má původní představa postupně proměňovala. Nejdřív jsem chtěla zachytit především lehkost a absurditu každodennosti, postupně se ale do práce začala silně propisovat osobní rovina a vztahy. Natáčení mě tak zavedlo i na hranici samotného prahu, do momentu, kdy se lehkost začne měnit v tíhu a člověk si uvědomí svou citlivost vůči situaci, kterou pozoruje.
I tato proměna se nakonec stala součástí práce. Nechtěla jsem ji skrývat ani přetavit do jednoznačného závěru. I to je podstatou prahovosti – stálá živost, bytí, děj a čas.