Anna Petruželová

Pět poznámek k A. sbírce knih

Poznámka č. 1
Tenkrát A. četla ve Fra něco o Daisy. Bylo to na úplně otrhaném papírku, několikrát přeskládaném a zmuchlovaném, jak ho dlouho nosila v kapse. Uváděli jsme novou knihu, a P. ji pozval, aby také něco řekla. Vlastně si už nepamatuju, co napsala, ale vím, že zatímco my jsme se klopotně snažili něco říct a neztratit svou tvář, ona tam přišla jen tak a na tom krátkém papírku bylo o Daisy všechno. Nebylo tam toho ani tolik o Daisy, jako o tom, jak A. čte Daisy a jak se na ni dívá, bylo to o propojování dvou citlivostí a bylo to hezké. Když jsme skončili, už se trochu stmívalo. Od té doby vím, že A. dar je básnický: umí rychle pojmenovat zkratkou a metaforou to, co chce říct, a je v tom přímá.

Poznámka č. 2
Dost z těch třiceti knížeček a příběhů, které A. během roku dělala, vzniklo dokumentárně... Ze všech slov a obrazů, které se kolem ní převalují, které vdechuje a vydechuje, přítomná a nepřítomná jako nějaká potulná kočka, si zaznamenává přesně jen to, co ji zajímá: je seismograf blízkých zemětřesení, společenských nálad a pocitů upadající civilizace a přitom občas přesně mířenou enšpíglovskou ranou zasáhne cíl. Možná i proto nemá daleko k moralitě.

Poznámka č. 3
A. je schválně ledabylá, nezajímá ji forma, ale obsah, a je pravda, že stačí vložit dva přeložené papírky do sebe a vznikne kniha. Je taky pravda, že na světě je spousta dokonale vypravených tlustých knih popsaných nekonečnými příběhy, ze kterých si člověk zapamatuje míň než z A. otrhané knížečky. A. ráda nosí otrhané šaty, protože nedbá na vnějškovost, nýbrž na poselství. Možná by se někdy v budoucnu A. ráda stala mudrcem, ale být mudrcem vyžaduje jistou disciplínu. A. to ví, proto si dává pravidelné úkoly, a to je dobře.

Poznámka č. 4
Dá se vůbec dnes brát čůrání jako intimita?

Poznámka č. 5
Ovšemže se A. nebere příliš vážně, a kdyby to začala dělat, ať s tím hned přestane.

Autorka: Tereza Horváthová