Alexandra Kopúnková

Rozkvétá ránem

blýská se drahokamy

a neuvadá

Alexandra Kopúnková sesbírala bohatou kytici svého života. Neuvadající květy natrhané na širém palouku svého světa Alexandra vetkla do náčelky plné silných vzpomínek, nehmotně hmotných dědictví a tradic. Velmi jemně a intimně přistupuje k tomuto folklórnímu zvyku, který si však vlastní trpělivostí a pílí osobitě přizpůsobuje sama sobě. Zrestaurováním původní party z rodinného archivu vetkává starým časům současné významy. Přesměrovává původní smysl této náčelky do osobitější roviny. Tímto způsobem nachází svěží dech pro zvyklosti a obyčeje, jež se pomalu vytrácí.

Jednotlivým květům a lístkům vdechuje konkrétnější obsah včetně jejich umístění, které rovněž nese důležitý význam. Její parta se tak stává časoprostorovým záznamem její dosavadní pouti životem. Přehršlí způsobů vytvořila stovky florálních motivů z papíru a vosku, látek a skleněných perliček doplněných o říční perly, flitry, zrcátka a minerály, které dohromady vytváří bohatou masu vizuálních a haptických vjemů pobízející k zevrubnějšímu pozorování. Takto lze nalézt detaily, jež se zdají býti deníkovými záznamy ve formě drobných předmětů. Nakonec tak lze vyčíst, že tato náčelka sice zakrývá hlavu, ale svou podstatou odkrývá více, než sezdá.

Obřadní čelenka, dle zvyků nošená svobodnými děvčaty, se zdá starobylá, avšak pod drobnohledem jednotlivá kvítí a mnohé kamínky ukazují cestičku k rozličným koutům zahrad, potůčkům a světnicím rodinných dějin. Přechodový obřad v odlescích radostí, třpytů slz a odstínech věčného jara dohromady doprovází Alexandru v podobě louky věčně kvetoucích vzpomínek na cestě k novému horizontu.

Autor*ka: Pohár Trpělivosti