Adam Strach

Základní lidskou potřebou je vytvářet a užívat nástroje, pomocí kterých formujeme náš fyzický svět. Proces tvorby těchto nástrojů se v průběhu dějin měnil. Když se dnes rozhlédnu po svém pracovním stole, nenajdu jediný předmět, který by nebyl vytvořen pomocí ekonomiky měřítka. Pravidla fungování ekonomiky měřítka jsou jednoduchá. Aby byl produkt dostupný, je potřeba získat velké množství suroviny, zautomatizovat výrobní proces a poté vytvořit co největší počet identických kopií. S každou dalšíkopií klesá cena produktu. Ekonomika měřítka nám přinesla zvýšení životní úrovně a prodloužila délku lidského života. Odvrácenou stranou stejné mince je ovšem exploatace surovin, standardizace a homogenizace našeho prostředí.

Pokud se zamyslíme nad 3D tiskem jako výrobní metodou, nalezneme jiné charakteristiky. 3D tisk především nefunguje na ekonomice měřítka. Tiskové zařízení produkuje tisíc originálů za cenu tisíce kopií. Mario Carpo ve své knize Beyond Digital: Design and Automation at the End of Modernity (2023) nahrazuje termín mass production novým konceptem mass customization. Vracíme se zde k některým aspektům řemeslné výroby. Jestliže můžeme vytvářet originál za cenu kopie, lze u každého produktu zohlednit konkrétního majitele, místo nebo požadované vlastnosti. Důsledkem takové produkce je větší lokálnost, diverzita, efektivnost, úspora materiálu a důraz na návrhovou inteligenci.

Nejtěžší věcí při používání nových technologií je nutnost změny myšlení. Navrhovat ve světě 3D tisku znamená upustit od představy unikátní, dokonalé formy, jejíž kopie zaplaví svět, a ponořit se do prostoru tekoucích a měnících se struktur, které mají schopnost komunikovat se svým okolím. Hledat jednotu v mnohotvárnosti a bohatost v jednoduchosti.

Diplomová práce Adama Stracha nabízí konkrétní příklad použití 3D tisku při tvorbě veřejného mobiliáře. Je ukázkou hledání technologických limitů a využívání nabízených možností. Vykračuje do neznámého prostoru, který se může stát naší budoucností.

Autor: Michal Mačuda