ADAM MICHÁLEK

Buckaroo of the Month

Ateliér tělového designu

Ve své práci si vytváříš vlastní metodu Gott-formy. Mohl bys popsat, jakým způsobem s ní pracuješ a k čemu přesně slouží? A není taková uzavřenost autorského systému zároveň rizikem, že se práce stane srozumitelnou pouze pro tebe?

Jasně, Gott-forma je takové moje dítě – narodilo se ze čtení beletrie posledních dvou století, její princip je v derivátech reality. V tomto konkrétním projektu se věnuju vzpomínkám, takže pracuju s realitou (pobyt v USA), derivací reality (fotky z USA, moje vzpomínky) a druhou derivací reality (vzpomínky ostatních, vázané na fotky a paměti z USA). Gott-forma teoreticky zaštiťuje moji práci, dává všemu řád a smysl. Paradoxně by se mohlo zdát, že se tvorba publiku uzavírá, zkušenost s Gott-formou mi ale dokazuje, že se dílo sice zdá míň srozumitelné umělecké bublině, mimo ni je ale naopak čitelnější a pochopitelnější. To mi přijde jako skvělý atribut (smích).

V textové části detailně popisuješ místa a fragmenty své paměti, které se pojí s obdobím stráveným v USA. Přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses na tato místa vydal a pokusil se ověřit, nakolik tvoje vzpomínky odpovídají realitě? Nebo je pro tebe důležitější ponechat je v určitém utajení a nejasnosti?

Spíš bych se tam chtěl znova podívat, zjistit, co se jak změnilo (anebo jestli se fakt realita od mých vzpomínek liší). Dost bych chtěl vidět znovu všechno jako v dětství, ale doopravdy bych chtěl znovu prožít celou tu zkušenost s prozkoumáním nového světa; světa, který je starý, ale tváří se nově.

Ve tvé práci se objevují dinosauři jako konkrétní dětský motiv. Co pro tebe kromě této roviny dál symbolizují? A jaký význam má pro tebe jejich návrat v této instalaci?

Je to pro mě klíčový moment dětství: barevné gumové figurky dinosaurů mám spojené s neuvěřitelně těžkým pocitem viny. Byl jsem děcko, co doma nemá žádné hračky – a tak jsem si je ukradl. Tahle představa se mi zkřížila s realitou, když mi bráška před měsícem vysvětlil, že jsme je naopak dostávali ve školce jako dárky za hezké chování. Já si ale pamatoval, jak jsem je kradl a jak mě z nich tížilo svědomí (smích)! V diplomce se mi znovu objevují jako vizuální i významový prvek, poprvé v barevné formě maleb voskovkou, podruhé v kovové siluetě. Významově reprezentují právě tohle – rozcestí toho, co si pamatujeme, a toho, co je skutečnost.